Ve jméně tohoto mokřadního ptáka se odráží celkový vzhled, kterým poněkud připomíná drobnou slepici, tedy až na extrémně dlouhé prsty u nohou. Ve skutečnosti však patří do vzdáleného příbuzenstva jeřábů! Od podobné lysky se dá i zdálky snadno odlišit podle převážně červeného zobáku, přerušovaného bílého pruhu podél boků a bílého spodku ocasu, zblízka jsou pak patrná i rezavě hnědá křídla. Další odlišností je typické cukání hlavou při pohybu na vodě.

Slípka zelenonohá s mládětem volně žijící na území pražské zoo. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Zajímavosti

V přírodě je slípka zelenonohá velmi plachá a při sebemenším vyrušení prchá do husté pobřežní vegetace nebo se potopí. Ve velkých městských parcích s vodními plochami i na jiných vhodných místech však slípky přivykly přítomnosti člověka a jejich pozorování je o mnoho snazší. V době hnízdění jsou silně teritoriální a ani po zbytek roku nevytvářejí hejna, na místech s dostatkem potravy se však mohou na poměrně malé ploše pohybovat desítky jedinců; jsou ale rozptýlení a vzájemně si udržují odstup. Mimořádně dlouhé prsty slípkám usnadňují pohyb mezi hustou mokřadní vegetací a chůzi po podmáčené půdě i vodních rostlinách – omezují totiž riziko proboření. Slípky také velmi dobře plavou a potápějí se, a to přesto, že nemají plovací blány. Naopak létat je téměř neuvidíte. Ve vodě a v jejím okolí sbírají potravu: semena, výhonky rostlin, pulce, měkkýše, vodní hmyz a další drobnou kořist. V zimě, kdy je potravní nabídka omezená, se živí hlavně spásáním trávy na březích. A pokud voda zamrzne a trávu zasype sníh, dokážou přežít i na stravě sestávající téměř výhradně z mrtvých ryb a trusu racků! V Česku začínají slípky hnízdit obvykle v dubnu a stihnou dvě, někdy i tři snůšky za rok. Hnízdo si staví ze stébel rákosu, orobince a různých trav. Bývá velké, ale dobře schované v husté vegetaci u břehu. Na vejcích sedí střídavě oba rodiče, výjimečné ale nejsou ani situace, kdy jedno hnízdo sdílejí dvě samice a jeden samec nebo kdy se dva samci dělí o jednu samici. Mláďata jsou po vylíhnutí pokrytá černým prachovým peřím, mají červený zobák, načervenalé holé temeno a modravé plošky lysé kůže nad očima. Záhy po vylíhnutí opouštějí hnízdo, ale rodiče je ještě několik týdnů přikrmují. Někdy však žadonící ptáče dostane místo potravy klovanec do hlavy. Tímto přístupem se rodiče snaží potomky přimět, aby se rychleji naučili obstarávat si potravu sami. Po přepeření z prachového šatu jsou mladí ptáci velmi nenápadní: mají celkově šedohnědou barvu s bělavým hrdlem a zcela postrádají jakékoliv červené či žluté prvky. Vzhled dospělých získají až během první zimy. Mláďata z prvního hnízdění často zůstávají s rodiči a pomáhají jim s krmením mladších sourozenců z další snůšky.

Chov v Zoo Praha

Slípky zelenonohé Zoo Praha nechová, ale jsou zde jedním z nejnápadnějších volně žijících druhů. Četné vodní plochy se zarostlými břehy, zvýšená ochrana před predátory a možnost přiživovat se u misek s krmením pro vodní ptactvo – to jsou podmínky, ze kterých dovedly maximálně vytěžit. V dolní části areálu zoo proto dosahují takových populačních hustot, jako málokde jinde v Česku. Spatříte je zde po celý rok – a to přesto, že se v Česku jedná o převážně tažný druh. Právě ve velkých městech a u nezamrzajících vodních ploch ale část slípek zůstává celoročně.

Na jaře slípky hnízdí v husté břehové vegetaci nebo na „ostrůvcích“ uprostřed vodních ploch (mohou to být nejen klády trčící z vody, ale třeba i napůl ponořená socha lachtana u restaurace Gaston) a v zoo je možné pozorovat i drobná ochmýřená mláďata. Nejnápadnější jsou ovšem slípky v zimě, kdy se ve velkých počtech pohybují po zelených plochách i kolem krmných misek napříč dolním areálem zoo, od Ostrova lemurů a Vodního světa přes Dětskou zoo až po okolí Ptačích mokřadů.