Šváb simandojský je v přírodě vyhynulý a přežívá pouze v lidské péči. Tento středně velký, nelétavý zástupce švábů má robustní stavbu a tmavý lesklý povrch těla s výraznými znaky. Zploštělý tvar švába simandojského je přizpůsoben životu v substrátu.

Šváb simandojský. Foto: Petr Hamerník

Zajímavosti

Šváb simandojský byl objeven v ústí jediné jeskyně v pohoří Simandou v jihovýchodní Guineji až v roce 2002 (odborně popsán byl v roce 2004). Početné kolonie těchto švábů zde žily v mocné vrstvě netopýřího guána. Oblast však byla záhy zasažena výstavbou infrastruktury související s těžbou železné rudy a společenstvo švábů simandojských bylo nenávratně zničeno. Další výskyt druhu v přírodě nebyl nikdy potvrzen, a hrozilo tak jeho úplně vyhynutí. Díky několika jedincům odchyceným při prvním průzkumu se ale švába simandojského podařilo zachránit. Tyto exempláře se rozmnožily a daly vzniknout dnes již rozsáhlým chovům v lidské péči, odkud se tento chovatelsky poměrně nenáročný šváb rozšířil do sbírek po celém světě – paradoxně tak dnes přetrvává pouze díky člověku. Samci a samice švába simandojského se od sebe téměř neliší. Mláďata se vyvíjejí v ootéce (vaječná schránka) přímo v těle matky a rodí se živá. Tato metoda chrání vajíčka před predátory a nepřízní prostředí. Mladé nymfy dospívají v závislosti na podmínkách po 6–9 měsících, předtím se několikrát svlékají.

Ochrana

Vyhynulý v přírodě

Chov v Zoo Praha

V Zoo Praha šváby simandojské chováme od roku 2021 a spatřit je můžete v pavilonu Afrika zblízka. Zde spolu s cvrčkem jeskynním, s nímž dříve v přírodě sdílel přirozené prostřední, obývá expoziční terárium evokující jeskynní biotop.