Malý hlodavec, který má žlutavé až rezavé zbarvení s černými chlupy na hřbetě, spodní strana těla je čistě bílá, přechod na bocích je ostrý a kontrastní. Jméno dostal podle neobvykle huňatého ocasu, který je hnědý, s bílou špičkou.    

Foto: Archiv Zoo Praha

Zajímavosti

PÍSKOMILOVÉ OBECNĚ: V suchých pouštích a polopouštích, v savaně i v kulturní krajině v Africe a Asii žijí pískomilové, malí hlodavci podobní myším, ale příbuzní spíše hrabošům. Dokážou skvěle hospodařit s vodou obsaženou v potravě, takže nepotřebují pít. Aby se vyhnuli vysokým denním teplotám, jsou aktivní obvykle za šera a v noci a den tráví v norách, jejichž ústí často zasypou. Také mláďata se rodí v hnízdě v podzemí.  PÍSKOMIL VEVERKOOCASÝ: Vyhrabává si soustavu nor pod skalními převisy a velkými balvany. Potravu hledá v noci, je velice čilý a aktivní, dovede výborně šplhat. Žije v rodinných skupinách, jejichž členové spolu často hravě zápasí, vzájemně se čistí a spí namačkáni k sobě. Pár je sezonně monogamní, vlastnímu páření předcházejí námluvy, při kterých samec bubnuje zadníma nohama a zanechává pachové značky (pachové žlázy má na břiše), aby přilákal partnerku. Následují honičky a ritualizované přetlačování. V přírodě se tito pískomilové rozmnožují v únoru a březnu. V chovech je základní podmínkou úspěšného páření správná skladba jídelníčku – dostatek bílkovin a velmi málo tuků.

Chov v Zoo Praha

Chováme je od roku 2000.