Zatímco samice je hnědá a na ocase má jen jednu řadu modrých „očí“, samec je celkově modrý s černou kresbou, delší ocas mu zdobí dvojitá řada výrazných skvrn a na temeni má zašpičatělou chocholku.

Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Zajímavosti

BAŽANTI OBECNĚ: Bažanti představují samostatnou čeleď řádu hrabavých a tuto svou příslušnost rozhodně nezapřou. Jsou to pevně stavění ptáci se silnýma nohama, jejichž prsty jsou opatřeny drápy vhodnými k hrabání. Bažanti si totiž hledají potravu na zemi nebo v půdě, i když dovedou poměrně dobře létat. V případě nebezpečí se však snaží raději zmizet v hustém podrostu a jen v nouzi prudce a hlučně vystartují do vzduchu. V noci vzlétají do korun stromů, kde nacházejí při spánku větší bezpečí. U většiny bažantů je samice zbarvena celkem nenápadně a je to právě ona, kdo sedí na vejcích a vodí mláďata. Samci mívají pestřejší peří a mnohdy i nápadně zvětšená ocasní pera, kterých využívají jako lákadla pro samičky v době toku. Domovinou bažantů je Asie, i když některé druhy byly vysazeny i v jiných světadílech a staly se součástí tamní fauny. V pražské zoo v současnosti chováme více druhů bažantů, ze kterých mnohé patří mezi ohrožené druhy, jednak v důsledku lovu (obvykle pro peří), jednak proto, že dochází k ničení jejich původního prostředí. Jejich půvab můžete obdivovat ve voliérách v dolní části zoo.  BAŽANT PALAWANSÝ: z filipínského ostrova Palawan je zařazen jako zranitelný druh. Obývá nížinné lesy, kde vede skrytý život a nikdy netvoří hejna. Pro samce, kteří váží kolem 430 g a měří až 50 cm, je typické zářivé peří a vysoká černá chocholka na hlavě.

Ochrana

Jeho domovské lesy obrovskou rychlostí mizí kvůli těžbě dřeva a bažantů rychle ubývá. Proto se těší přísné mezinárodní ochraně a v Červeném seznamu IUCN je veden jako zranitelný druh.

Chov v Zoo Praha

V zoo se tito bažanti objevili hned dvakrát. Chovali jsme je již v letech 1963−1973 a poté od roku 1988. První mláďata byla úspěšně odchována v roce 1995.