Lexikon zvířat

Lexikon zvířat Zoo Praha
Bodlinatka egyptská (Acomys cahirinus)
Má štíhlé tělo, velké boltce a dlouhý lysý ocas. Zbarvební svrchní části těla je béžové až pískové, spodní část těla je bílá. Tuhé stětinovité chlupy na hřbetě jsou šedohnědé.
Třída | Savci (Mammalia) |
---|---|
Řád | Hlodavci (Rodentia) |
Čeleď | Myšovití (Muridae) |
Rozšíření | Afrika (severní Afrika) |
Biotop | poušť a polopoušť, travnaté území (Skalnatá a křovinatá místa v polopouštích, savanách a stepích, nevyhývá se ani blízkosti člověka.) |
Potrava | části rostlin, bezobratlí (semena, listy, kůra, pavouci, hmyz, plži) |
Rozměry | délka těla 9-13 cm, délka ocasu 8,5-13,5 cm, hmotnost 30-70 g |
Rozmnožování | Samice je březí 36-38 dní a rodí 1-6 dobře vyvinutých mláďat, která se první tři dny zdržují v hnízdě z travin. |
Zajímavosti
BODLINATKY OBECNĚ: Bodlinatky, dříve známé jako myši bodlinaté, dostaly jméno podle tuhých štětinovitých chlupů na hřbetě, tvořících jakési bodliny. Jsou to pospolití myšovití hlodavci, kteří žijí v různě početných koloniích. Obývají suchá stanoviště typu pouští a polopouští, některé druhy se zdržují i v blízkosti člověka. Živí se semeny i dalšími částmi rostlin, především ale bezobratlými a někdy i zdechlinami. Samice rodí několikrát ročně poměrně dobře vyvinutá mláďata, která jsou na rozdíl od jiných myších mláďat již při narození osrstěná, poměrně veliká, a dovedou se aktivně pohybovat a následovat matku – ke známým myším „holátkům“ mají tedy daleko. Bodlinatky většinou nestaví hnízdo vůbec nebo jen málo důkladné, ze suché trávy. Mláďata zůstávají v prvních dnech ukrytá a u některých druhů je kojí kromě matky i jiné samice z kolonie. Domovinou bodlinatek je Afrika, západní Asie a Středomoří, kam však byly zřejmě zavlečeny. V rámci areálu vytvářejí mnoho typů a jejich systematika je zatím neustálená. BODLINATKA EGYPTSKÁ: jméno dostala podle tuhých chlupů na hřbetě, které trochu připomínají bodliny. Patří mezi vysoce společenské druhy bodlinatek a i větší počet zvířat spolu obvykle žije v naprosté harmonii. V zoo ji chováme v tmavé formě – tento druh totiž vytváří různé barevné formy podle typu podkladu, na kterém žije, což je jev typický nejen pro bodlinatky, ale i pro jiné hlodavce.
Chov v Zoo Praha
V zoo ji chováme v tmavé formě – tento druh totiž vytváří různé barevné formy podle typu podkladu, na kterém žije, což je jev typický nejen pro bodlinatky, ale i pro jiné hlodavce. První jedince jsme získali v roce 2003 z plzeňské zoo. Druh momentálně chováme pouze v zázemí.