Scink válcovitý je nenápadný ještěr se zavalitým, téměř hadovitým tělem a poměrně krátkými končetinami, který je výborně přizpůsoben životu v písku. Většinu času tráví zahrabaný pod povrchem, kde je chráněn před extrémními teplotami i predátory. Na povrch vychází zejména za potravou nebo během rozmnožování.

Scink válcovitý v expozici Kattakum. Foto: Petr Velenský, Zoo Praha

Zajímavosti

Hnědé až olivové zbarvení scinka válcovitého je doplněno drobnými světlými skvrnami připomínajícími „očka“,  podle kterých získal své vědecké jméno ocellatus („očkatý“). Typickým znakem scinků jsou velmi hladké, lesklé šupiny. Ty snižují tření při pohybu v písku nebo půdě a umožňují zvířeti snadněji pronikat mezi částicemi substrátu. Navzdory svému robustnímu vzhledu dokáže tento scink při ohrožení pomocí vlnivých pohybů těla velmi rychle „vplout“ do písku a během okamžiku zmizet pod povrchem. Zde potom zahrabaný a ukrytý před predátory i před nadměrným horkem tráví velkou část dne. Zajímavý je také způsob rozmnožování scinků válcovitých. Na rozdíl od většiny jiných plazů nekladou samice scinků rodu Chalcides vejce, ale rodí živá mláďata. Tento způsob vývoje – živorodost – umožňuje samici regulovat teplotu vyvíjejících se embryí, což je výhodná strategie zejména v oblastech s proměnlivými klimatickými podmínkami. Scink válcovitý patří mezi velmi přizpůsobivé druhy. Obývá široké spektrum prostředí od pobřežních dun přes suché stepi až po člověkem pozměněnou krajinu, například pole nebo zahrady. Díky tomu má rozsáhlý areál výskytu a jeho populace jsou zatím považovány za stabilní.

Ochrana

Málo dotčený druh