Zavalitý druh scinka s relativně krátkýma nohama a hladkými žlutohnědými šupinami, z nichž některé jsou tmavé s bílým "očkem" uprostřed. Odtud také latinské druhové jméno ocellatus – očkatý.

Zajímavosti

SCINKOVÉ OBECNĚ: Více než 1 300 druhů ještěrů z čeledě scinkovitých se vyskytuje ve všech světadílech s výjimkou Antarktidy. Obvykle je dělíme na tři skupiny, z nichž nejpočetnější (a zároveň nejméně přehlednou) podčeledí jsou Lygosominae. Vlastní scinkové mají hladké šupiny, které jsou podložené kostěnými destičkami (takzvanými osteodermy), které jim dodávají kompaktní vzhled. Přispívá k němu i málo zřetelný krk, válcovité tělo a poměrně slabé a krátké končetiny. Někteří scinkové mají lámavý ocas, který při nebezpečí snadno odlomí a který jim pak doroste. Scinkové jsou převážně hmyzožraví ještěři, i když u některých druhů převažuje rostlinná potrava. Samice buď kladou vajíčka, nebo jsou vejcoživorodé.  SCINK VÁLCOVITÝ: Tento zavalitý scink obývá nejrůznější druhy prostředí, suchá i vlhká místa, od písečných pouští přes pobřeží až po zemědělskou krajinu. Na řadu míst svého výskytu byl zavlečen lidmi. Část dne tráví zahrabaný v podkladu. Zvláště do sypkého písku dokáže rychle vplout vlnivým pohybem těla a uniknout tak před predátory. Je aktivní ve dne, ale v letních měsících se může aktivita přesouvat do soumraku. Jak je typické pro tento rod, samice nekladou vejce, ale rodí živá mláďata. Je poměrně častým terarijním chovancem.