Lexikon zvířat
Lexikon zvířat Zoo Praha
Scink ohnivý (Lepidothyris fernandi)
Velký druh scinka s širokou hlavou a zakulaceným čenichem. Neobvyklé je výrazné zbarvení, které je stejné u samce i samice.
Scink ohnivý. Foto: archiv Zoo Praha
| Třída | Plazi (Reptilia) |
|---|---|
| Řád | Šupinatí (Squamata) |
| Čeleď | Scinkovití (Scincidae) |
| Rozšíření | Afrika (západní a centrální Afrika) |
| Biotop | tropický les (vlhké a hustě zalesněné oblasti) |
| Potrava | bezobratlí (hmyz a další bezobratlí) |
| Rozměry | délka až 38 cm, z toho asi polovina ocas, váha až 0,5 kg |
| Rozmnožování | počet vajec 5–7, inkubace 40–50 dní |
Zajímavosti
SCINKOVÉ OBECNĚ: Více než 1 300 druhů ještěrů z čeledě scinkovitých se vyskytuje ve všech světadílech s výjimkou Antarktidy. Obvykle je dělíme na tři skupiny, z nichž nejpočetnější (a zároveň nejméně přehlednou) podčeledí jsou Lygosominae. Vlastní scinkové mají hladké šupiny, které jsou podložené kostěnými destičkami (takzvanými osteodermy), které jim dodávají kompaktní vzhled. Přispívá k němu i málo zřetelný krk, válcovité tělo a poměrně slabé a krátké končetiny. Někteří scinkové mají lámavý ocas, který při nebezpečí snadno odlomí a který jim pak doroste. Scinkové jsou převážně hmyzožraví ještěři, i když u některých druhů převažuje rostlinná potrava. Samice buď kladou vajíčka, nebo jsou vejcoživorodé. SCINK OHNIVÝ: Je to denní druh, který tráví nejteplejší část dne a noc v podzemní noře, kterou si sám vyhrabe. Dovede dobře šplhat a je velmi aktivní. Navzdory tomu i nápadnému zbarvení ho lze spatřit spíš vzácně, protože je poměrně plachý. V chovech ale většinou plachost ztrácí a je pro svou nenáročnost vhodný i pro začátečníky.
| Umístění v Zoo Praha | Afrika zblízka |
|---|
Hlavní nabídka
Sociální sítě
