Želva obrovská je největším žijícím zástupcem suchozemských želv. Má klenutý krunýř a sloupovité nohy typické pro suchozemské želvy. Od želvy sloní se odlišuje tvarem hlavy a malým štítkem na předním okraji krunýře. Zbarvení krunýře i kůže je šedé, krk je poměrně dlouhý.     

Foto: Archiv Zoo Praha

Zajímavosti

ŽELVY OBECNĚ: Želvy jsou starobylí plazi, kteří se na Zemi objevili před 220 miliony lety, tedy v době, kdy zde vládli dinosauři. Od té doby se nijak výrazně nezměnil ani jejich vzhled, ani způsob života. O jejich anatomii, fyziologii i chování bylo napsáno mnoho, a přece jsou občas pro člověka záhadou. Pro všechny druhy je typický krunýř skládající se z horního karapaxu a spodního plastronu, který je přirostlý k části kostry. U suchozemských želv je tvrdý a většinou vyklenutý.Kromě krunýře se však želvy mohou pochlubit i dalšími zvláštnostmi. Nemají zuby, ale okraje jejich čelistí jsou tak tvrdé a ostré, že si poradí nejen s tuhými plody, ale v případě některých druhů i s kostmi. Značná vytrvalost a odolnost želv souvisí s jejich schopností vyrovnat se s vysokou koncentrací kyseliny mléčné ve svalech. Všechny želvy jsou vejcorodé, vejce kladou na souši a o snůšku nepečují. Mnohé druhy putují na kladiště na velké vzdálenosti a využívají stejná místa po tisíce let. ŽELVA OBROVSKÁ: Pochází z atolu Aldabra v sousedství Seychelských ostrovů a v minulosti snad možná žila i na Seychelách. Želvy obrovské jsou na Aldabře poměrně hojné – žije jich zde kolem 150 000 jedinců – a další jedinci byli vysazeni i na sousední ostrovy. Je ovšem zajímavé, že v zoologických zahradách mírného pásma se rozmnožují jen výjimečně. Žije ve skupinách a je aktivní ve dne, s vrcholy aktivity dopoledne a navečer. K životu potřebuje dostatek zastíněných míst. Velmi ráda se koupe, v období sucha nasává rosu vysunovatelnými nozdrami.

Ochrana

Želva obrovská je jediným druhem velkých suchozemských želv, který přežil v oblasti ostrovů v západním Indickém oceánu, jako jsou Maskarény, Seychely či Komory. Na rozdíl od želvy sloní je situace želvy obrovské příznivější, i když je rovněž zařazena v Červeném seznamu IUCN v kategorii zranitelných druhů. Početnost divokých populací dosáhla díky dlouhodobé ochraně hodnoty kolem 150 000 jedinců. Navíc se daří její rozmnožování v záchranných chovech včetně chovů na farmách. Největším nebezpečím je pro želvu obrovskou poněkud paradoxně právě její početnost. Ve spojení s malým ostrovním areálem by se mohlo snadno stát, že celá populace vyhyne v důsledku epidemie nebo živelné katastrofy, jako je tajfun, zemětřesení nebo tsunami.

Chov v Zoo Praha

Želvy obrovské chováme od roku 1973, kdy přišel z cirkusu mladý samec Aldo. V roce 1993 dorazil z Tierparku Berlín samec Toro a v roce 1996 přivezl dr. Rehák ze Seychel dvě mladé samice Rehačku a Rehuli. Koncem roku 2009 doplnil skupinu pár zhruba desetiletých želv, které dostaly jméno Bedřich a Božena.