Z evropských bahňáků je tato koliha největší. Má dlouhé nohy, štíhlé tělo a nápadný, dolů zahnutý zobák. Hnědavě skvrnité zbarvení jí poskytuje dobré maskování v travnatém prostředí. Typická je svým melancholickým voláním, které se nese na velké vzdálenosti.

Koliha velká. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Zajímavosti

Svým charakteristickým dlouhým zobákem, jehož špička je mimořádně citlivá na dotek, vyhledává koliha potravu hluboko v měkké půdě či bahně. Najde ji po hmatu, aniž by ji musela vidět. Protože jazykem nedosáhne až ke špičce zobáku, kořist nejprve zobákem vytáhne ze země, nadhodí si ji a poté ji za letu chytí tak, aby ji mohla snadno spolknout. Samice mívají zobák delší než samci; jedním z možných vysvětlení je snížení vzájemné konkurence, protože samci pak mohou hledat potravu v jiných hloubkách než samice. Podle svého výrazného, melancholického hlasu je koliha snadno rozpoznatelná i na velkou vzdálenost. Právě tento hlas často využívají tvůrci pohádek k navození tísnivé atmosféry noční krajiny plné nadpřirozených bytostí. Kolihy velké hnízdí na zemi v otevřené krajině, nejčastěji na vlhkých loukách a pastvinách. Hnízdo tvoří jen mělký důlek v zemi vystlaný trávou. Při sezení na vejcích, která mají (stejně jako mláďata) ochranné zbarvení a výtečně splývají s okolím, se oba rodiče rovnoměrně střídají. Již půl dne po vylíhnutí opouštějí ptáčata hnízdo a od počátku si sama hledají potravu. Na rozdíl od rodičů přitom nešátrají zobákem v zemi, ale hmyz a jiné bezobratlé loví na povrchu. Úlohou rodičů je své potomky vodit a chránit před predátory. Samice rodinu často opustí o týden či dva dříve, než jsou mláďata plně samostatná, a péči o odrostlejší potomky pak již samec zastává sám. Hnízda kolih jsou zranitelná vůči predátorům i intenzivnímu zemědělství. V mnoha částech Evropy proto početnost kolihy velké klesá. Důvodem je kromě přeměny luk na intenzivně obhospodařovanou půdu a úbytku vhodných hnízdních stanovišť také odvodňování mokřadů. Koliha velká proto patří mezi významné indikátory stavu mokřadních a lučních ekosystémů.

Ochrana

Téměř ohrožený druh

Chov v Zoo Praha

Tento největší druh evropského bahňáka můžete v pražské zoo pozorovat od roku 2026.