Samci nahurů jsou až o třetinu větší než samice a mají i mohutnější rohy – dlouhé až 80 cm. České druhové jméno dostal podle zbarvení, které slouží ve skalách jako maskování. Na břiše a zadních stranách nohou je srst světlejší až bílá naopak hruď a přední strana končetin je tmavší.  

Nahur modrý. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Zajímavosti

Z himálajských turovitých patří nahurové k těm nejvýše žijícím. Stáda se pohybují na travnatých srázech nad hranicí lesa až do výšek nad 5 000 m n. m. Před predátory dokáže rychle prchat i po příkrých srázech a skalních římsách. Samice a mláďata se sdružují do menších stád, dospělí samci jsou mimo dobu rozmnožování samotáři. V období říje mezi sebou samci bojují a snaží se dostat pod kontrolu své stádo. Nahuři jsou v mnoha oblastech vyhledávanou kořistí irbisů a dalších predátorů. Dlouho nebylo jasné, jsou-li nahuři příbuznější ovcím, nebo kozám. Až genetické studie prokázaly, že navzdory označení "modrá ovce" mají nahuři blíže ke kozám. Známí jsou též pod názvem bharal.

Ochrana

Málo dotčený druh

Chov v Zoo Praha

Nahury pražská zoo úspěšně chová a rozmnožuje od roku 1999. Chováme zde poddruh modrého – nahura čínského (P. n. szechuanensis).