Klasifikace žiraf prošla v roce 2016 revizí a žirafa Rothschildova, kterou pražská zoo chová, byla klasifikována jako žirafa severní núbijská. Žirafy jsou nejvyšší dnes žijící živočichové. Dospělí samci měří na výšku běžně přes pět metrů, vzácně dokonce byli zaznamenáni i téměř sedmimetroví. Samice jsou o něco menší a mívají jen čtyři až pět metrů. Jednotlivé poddruhy žiraf se liší základním zbarvením i tvarem, hustotou a barvou skvrn. Kromě toho má každé zvíře svou individuální kresbu podobně neopakovatelnou, jako jsou hmatové linie na koncích našich prstů.  

Žirafa severní núbijská, foto: Jaroslav Šimek, Zoo Praha

Zajímavosti

Domovinou žiraf je subsaharská Afrika s výjimkou souvislých tropických lesů a pouští. Jejich typickým prostředím je buš, tedy křovinatá savana s porosty akácií a dalších stromů a keřů. Živí se takřka výhradně jejich listy ve výšce, která je pro ostatní velké býložravce nedostupná. Díky ohebným pyskům, dlouhému jazyku a hustým slinám si žirafy poradí i s drobnými listy, které se skrývají mezi ostrými trny. Při jejich odtrhávání si pomáhají speciálně tvarovanými špičáky a poté je drtí mohutnými stoličkami. Kromě listů patří do žirafího jídelníčku i výhonky, květy nebo plody. Žirafy věnují přijímání potravy většinu času, jen nejžhavější hodiny dne tráví odpočinkem ve stínu. Na rozdíl od typických přežvýkavců jsou schopné přežvykovat i během chůze, aniž by si lehaly. Spí jen krátce, několikrát denně a vždy jen na pár minut. Při tomto kratičkém spánku si lehnou na zem a krk ohnou dozadu, takže se hlavou opírají o zadek. V této pozici jsou podobně zranitelné jako při pití, protože je pro ně nesmírně namáhavé rychle se vztyčit. Aby přitom nedošlo k překrvení nebo naopak odkrvení mozku, mají žirafy v krčních cévách zvláštní chlopně. V přírodě se obvykle sdružují samice a nedospělá zvířata do nepříliš početných stád bez pevného společenského pořádku, zatímco dospělí samci bývají samotářští. Samice rodí v naprosté většině případů jedno mládě, a to ve stoje. Novorozeně se už za hodinu staví na nohy a záhy je schopno následovat matku. Ta ho neohroženě brání kopáním, které je natolik účinné, že jím snadno zabije i lva. Historie chovu žiraf v naší zoo sahá až do roku 1954, kdy se mohli návštěvníci podívat na samici žirafy masajské Lenku. Poté se v zoo vystřídalo ještě několik dalších poddruhů a od roku 1970 chováme žirafy severní núbijské (dříve nazývané Rothschildovy). První pětice (samec a čtyři samice) přišla do Prahy ze zoo ve Dvoře Králové n. L. a pocházela z proslulých transportů zvířat, která dovezl ing. Vágner přímo z Afriky. Nyní chováme žirafy v pavilonu Africký dům, kde mají k dispozici prostorné vnitřní ubikace, několikahektarový výběh i slunné dvorky pro zimní období.  

Chov v Zoo Praha

Historie chovu žiraf v naší zoo sahá až do roku 1954, kdy se mohli návštěvníci podívat na samici žirafy masajské Lenku. Poté se v zoo vystřídalo ještě několik dalších poddruhů a od roku 1970 chováme žirafy severní núbijské (do září 2016 označovány jako žirafy Rothschildovy).