Lev je jedinou kočkovitou šelmou, která vykazuje výraznou pohlavní dvojtvárnost. Samec je nejen větší než samice, ale má navíc typickou hřívu. Mláďata jsou skvrnitá a teprve ve třech letech zcela přebarví do plavé hnědi dospělých. Charakteristickým znakem lvů je ocas zakončený štětkou dlouhých chlupů.

Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Zajímavosti

Lvi jsou jediné kočkovité šelmy žijící ve smečkách. U afrických lvů mohou mít smečky i několik desítek členů vedených jedním nebo dvěma nejsilnějšími samci, lvi indičtí však žijí o něco samotářštěji a jejich skupiny bývají menší. Tvoří je obvykle dvojice dospělých zvířat, přičemž samci a samice žijí odděleně. Stýkají se jen u větší ulovené kořisti, nebo za účelem rozmnožování. Lvice z jedné smečky jsou obvykle příbuzné. Spolupracují při lovu i při odchovu mláďat a dokonce si vzájemně pomáhají s kojením. Také samci, kteří uzavřeli spojenectví, bývají obvykle bratři. Sdílejí jedno území, společně ho brání před vetřelci a dělí se o samice. Díky této spolupráci mají větší šanci odolat soupeřům. Lev indický je samostatným poddruhem. Nejnápadnějším znakem, který ho odlišuje od jeho afrických příbuzných, je výrazná kožní řasa na břiše (afričtí lvi tento kožní záhyb obvykle nemají). Našli bychom však i další rozdíly, mezi které patří například povislejší pysky, výrazné nadočnicové oblouky nebo celkově menší tělesné rozměry.

Ochrana

Lvi kdysi obývali nejen Afriku, ale také Asii a jižní Evropu. Areál asijské populace původně zahrnoval rozlehlé území sahající od jihozápadní Asie až po východ Indie. Na většině míst však byli lvi indičtí vyhubeni. Drastický dopad na ně měl již koncem 19. století „sportovní“ lov pro trofeje a 20. století pak za jejich existencí téměř napsalo definitivní tečku. Jediným místem na světě, kde ve volnosti stále žijí, je indický stát Gudžarát – přesněji národní park Gir v severozápadní Indii a jeho okolí. Žije jich zde jen několik stovek – méně, než kolik je v Indii tygrů, vlajkového druhu tamní ochrany přírody! Proto jsou na Červeném seznamu IUCN vedeni jako ohrožený poddruh. Gudžarátci jsou na „své“ lvy nesmírně hrdí, girská oblast je však velmi hustě zalidněná – jen v okruhu 10 kilometrů kolem národního parku žilo v roce 2007 přibližně 160 000 lidí – což brání většímu rozšíření lvů do okolí. To, že veškerá volně žijící lví populace žije v tak malé oblasti, s sebou navíc nese značné riziko: kdyby došlo k jakékoliv katastrofě typu epidemie psinky nebo velkého požáru, mohlo by to znamenat úplné vyhynutí poddruhu v přírodě. Již řadu let proto probíhají jednání o přemístění části lvů do rezervace Kuno-Palpur v sousedním indickém státě Mádhjapradéš, aby zde vytvořili druhou, záložní populaci.

Chov v Zoo Praha

Lvi, i když ti afričtí, byli v pražské zoo chováni ještě dříve, než byla otevřena pro veřejnost. Prvním z nich se stala lvice Šárka, dar ředitele cirkusu Rebernigg, která žila od března 1930 ve vile zakladatele zoo prof. Jiřího Jandy a později se přestěhovala do pavilonku pojmenovaného na její počest Šárčin (v jeho místě dnes stojí Rákosův pavilon). Chov afrických lvů byl však pozastaven v roce 2002, kdy pražskou zoo postihla povodeň.

Čistokrevné lvy indické chováme v Pavilonu šelem a plazů od roku 2004, kdy jsme se připojili k Evropskému záchovnému programu (EEP). Nejprve u nás žili dva bratři z Polska, Parys a Max, a samice Kala z Británie. Později se u nás vystřídaly ještě tři další samice, lvíčat jsme se ovšem nedočkali.

Současné trio – samec Jamvan a samice Suchi a Ginni – pochází přímo z indického státu Gudžarát a jeho získání v roce 2015 bylo významným mezinárodním úspěchem, kterému předcházela několikaletá diplomatická jednání. Bylo to vůbec poprvé po více než dvaceti letech, kdy se do Evropy dostali čistokrevní lvi indičtí přímo ze své domoviny, navíc nepříbuzní a tedy potenciálně nesmírně cenní pro celý evropský chov. Všichni tři se narodili v lidské péči a do Prahy přicestovali ze Zoo Sakkarbaug, která leží v blízkosti národního parku Girský les. Jak se bohužel časem ukázalo, jen jedna z obou lvic, Ginni, má šanci mít mláďata; druhá je neplodná. A protože Jamvan je natolik submisivní, že mu lvice páření neumožní, přikročili jsme nakonec u Ginni k umělé inseminaci. Šance na úspěch při takovém zákroku je sice u kočkovitých šelem nejistá, ale šance to je, jak se potvrdilo v roce 2019, kdy Ginni zabřezla. Mládě naneštěstí uhynulo při porodu, ale v celé události je záblesk naděje do budoucna: Ginni prokázala schopnost donosit a porodit mládě a projevila i mateřské chování.

Podpora chovu

Naše lvy indické můžete adoptovat, sponzorovat anebo jim koupit tzv. Stravenku.

Články o lvech indických:

• Jamvan, Ginni, Suchi - lvi indičtí
• Získání lvů z Indie: víc než přivézt z Číny pandu
• Vzácní lvi z Indie pouze v Zoo Praha
• O budoucnosti lvů indických se rozhoduje i v Praze
• Další naděje pro ohrožené lvy indické - v Zoo Praha proběhlo umělé oplodnění lvice Ginni