Lev je jedinou kočkovitou šelmou, která vykazuje výraznou pohlavní dvojtvárnost. Samec je nejen větší než samice, ale má navíc typickou hřívu. Mláďata jsou skvrnitá a teprve ve třech letech zcela přebarví do plavé hnědi dospělých. Charakteristickým znakem lvů je ocas zakončený štětkou dlouhých chlupů.

Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Zajímavosti

Lvi jsou jedinými kočkovitými šelmami, které žijí ve skupinách. U lvů afrických vedou rodinnou skupinu jeden nebo dva nejsilnější samci, kteří se však lovu neúčastní. Ten je záležitostí lvic, z nichž některé číhají v záloze a jiné jim kořist nadhánějí. Z úlovku se nejprve nasytí vedoucí samci. Samotářsky žijí většinou jen staří samci nebo naopak mladí lvi, kteří nedokážou skupinu samic účinně obránit před jinými samci. Naproti tomu u lvů indických žijí samci mimo smečku, tedy samotářsky, a sami aktivně loví. Se samicemi se sdružují pouze za účelem páření a u stržené velké kořisti. Smečky jsou pak záležitostí lvic a mláďat, což logicky znamená, že jsou méně početné než smečky afrických lvů.

Ochrana

Lvi kdysi obývali nejen Afriku, ale také Asii a jižní Evropu. Z asijské populace zbyl nepatrný počet lvů v rezervaci Gírský les v Indii. Právě na kriticky ohrožené lvy indické se v posledních letech soustředily snahy zoologických zahrad o jejich záchranu. V rámci Evropského záchovného programu (EEP) se do tohoto úsilí zapojila i pražská zoo, kde můžete lvy indické obdivovat od roku 2004.

Chov v Zoo Praha

Lvi, i když ti afričtí, však byli v pražské zoo chováni už dávno předtím – vlastně ještě dříve, než byla otevřena pro veřejnost. Prvním z nich se stala malá lvice Šárka, dar ředitele cirkusu Rebernigg, která žila od března 1930 ve vile zakladatele zoo prof. Jiřího Jandy.