Guira působí tak trochu rozcuchaně a neupraveně, což způsobuje hlavně dlouhá rozčepýřená chocholka rezavých per na hlavě. Samec i samice vypadají stejně – peří je zbarvené v různých odstínech béžové až hnědé, jen na konci dlouhého ocasu je široký černý pruh.

Kukačka guira. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Zajímavosti

Jihoamerická kukačka guira naši kukačku obecnou moc nepřipomíná. Vypadá poněkud rozčepýčeně, ozývá se drsným, chraplavým hlasem a cčasto poskakuje po větvích i po zemi nebo se přemisťuje krátkým klouzavým letem. Je velice spolecenská a kontaktní, ptáci z jedné skupiny často sedávají namačkaní těsně jeden k druhému a vzájemně si probírají peříčka. Každá skupina, čítající až osmnáct členů, obývá vlastní území, které její příslušníci společne brání. Na rozdíl od kukačky obecné guira není hnízdním parazitem. Samice obvykle snášejí vejce do společného hnízda, umístěného mezi trnitými větévkami v korune stromu.

Chov v Zoo Praha

Tyto zajímavé kukačky jsme sice v zoo měli krátce v letech 1993−1994, pak ale na téměř 20 let z chovů zmizely. Až v roce 2013 jsme získali samce a o dva roky později celou skupinu. Od té doby jsme se dočkali již několika desítek odchovaných mláďat.