Je to statná ještěrka s celkově zeleným (u samců) až hnědozeleným (u samic) zbarvením. Typické jsou okrouhlé skvrny, které mají v dospělosti barvu v různých odstínech modré, bez lemování. Mladí jedinci mají bílé, černě lemované skvrny.

Zajímavosti

JEŠTĚRKY OBECNĚ: do čeledě ještěrkovitých (Lacertidae) patří celkem zhruba 100 druhů plazů charakteristických štíhlým tělem, velkými šupinami na hlavě a dlouhým ocasem, který dokážou v případě nebezpečí odlomit. To jim poskytne čas na útěk a ocas jim později opět zregeneruje. Jak vlastní ještěrky, tak i další zástupci skupiny – například krátkonožky či paještěrky – obývají suchá místa v Eurasii a Africe, od pouští po světlé lesy. Dovedou rychle běhat a šplhat, ale jen jeden druh je vysloveně stromový. Samice většiny druhů kladou vejce, která mají protáhlý tvar a kožovitou skořápku. Druhy z chladnějších oblastí bývají vejcoživorodé a jsou známy také druhy, které se rozmnožují partenogeneticky, tedy nepohlavně (bez přítomnosti samce, z neoplozených vajíček).   JEŠTĚRKA PAVÍ: je aktivní během dne s výjimkou horkých poledních hodin. Zdržuje se převážně na zemi, i když dovede obratně šplhat. Hlavní součástí jídelníčku jsou mravenci a brouci. Samci v době námluv obhajují teritorium, ze kterého vyhánějí soupeře. Hrozící rituály často končí přímým soubojem. Samice před kladením vajec vyhrabe několik zkušebních jamek, než se rozhodne, kam snůšku nakonec zahrabe. O vejce se pak již nestará. Chladné měsíce tráví tyto ještěrky ve stavu strnulosti (hibernují).  

Chov v Zoo Praha

V současné době druh nechováme.