Ježura se trochu podobá ježkovi, protože má část srsti přeměněnou v černobílé bodliny a ostny. Má krátké nohy - přední jsou uzpůsobené k hrabání. Bezzubé čelisti jsou srostlé v protáhlý čenich, oči jsou malé.

Foto: Tomáš Adamec, Zoo Praha

Zajímavosti

Ježura sice vypadá jako ježek, patří ale do skupiny ptakořitných savců, kam řadíme i ptakopyska. Jsou to vývojově starobylí savci, což dokládá mimo jiné skutečnost, že samice snáší vejce. Mládě se po vylíhnutí vyvíjí v matčině vaku a živí se mateřským mlékem, které samice „potí“ na mléčném políčku na břiše. Mláďata mají po narození bodliny ukryté pod kůží. prvních osm týdnů tráví v matčině vaku, kde olizují mateřské mléko ze zvláštního mléčného políčka (ježury nemají struky). Po opuštění vaku zůstává ještě několik měsíců v hnízdě. V přírodě byste ježuru zastihli jen v noci, kdy se vydává hledat potravu. Citlivým čenichem vypátrá hnízdo mravenců nebo všekazů a rozhrabe ho silnými drápy. Lepkavým jazykem vtahuje hmyz do trubičkovité tlamy bez zubů. Ježura sice vypadá nemotorně, ale dokáže se zuřivě bránit drápy. Samci mají dokonce na zadních nohou ostruhu, do které ústí jedová žláza. Většinou se však ježura v ohrožení zahrabe bleskově do země. Pak naježí bodliny a vzpříčí nohy, takže ji nikdo nevytáhne. 

Chov v Zoo Praha

Pražská zoo chová ježury od 50. let minulého století. Jedna z ježur, kterou přivezl prof. Veselovský přímo z Austrálie, se v zoo dožila 50 let. V souvislosti s rekonstrukcí pavilonu malých živočichů (dnes Afrika zblízka) byl chov přerušen. V roce 2013 osídlily ježury expozici v noční části pavilonu Indonéská džungle a roku 2020 se odsud přesunuly do nově vybudovaného expozičního celku Darwinův kráter. V roce 2021 se zde narodilo první mládě.