Lexikon zvířat
Lexikon zvířat
Lexikon zvířat Zoo Praha
Dikobraz srstnatonosý (Hystrix indica)
Je to představitel „typických“ dikobrazů. Má velkou hlavu s tupým čenichem a hřbet, ocas a boky pokryté různě dlouhými bodlinami a ostny.
Třída | Savci (Mammalia) |
---|---|
Řád | Hlodavci (Rodentia) |
Čeleď | Dikobrazovití (Hystricidae) |
Rozšíření | Asie (Střední a jihovýchodní Asie, zčásti Blízký východ) |
Biotop | travnaté území, listnatý a smíšený les (různé biotopy včetně křovin, lesů, travnatých ploch - do výšky 2 500 m n. m.) |
Potrava | části rostlin (části rostlin) |
Rozměry | délka těla 70-90cm, ocas 8–13 cm, hmotnost 13–27 kg |
Rozmnožování | březost průměrně 118 dní, počet mláďat 1–4 |
Zajímavosti
DIKOBRAZI OBECNĚ: dikobrazi jsou velcí hlodavci, kteří žijí jen v Evropě, Africe a Asii. Jejich ostny tedy nikdy nemohly zdobit indiánské mokasíny – v Americe žijí sice podobní, ale jen vzdáleně příbuzní urzoni. Typické dikobrazí ostny vznikly přeměnou chlupů a mohou být různě dlouhé a tvrdé. Novorozené mládě má bodlinky měkké, ale během několika dní mu rovněž ztvrdnou. Ostny jsou velice účinnou zbraní, i když je dikobrazi nevystřelují. Při ohrožení se však dovedou bleskově otočit, couvnout a naježené ostny pak snadno uvíznou v těle nepřítele, kde mohou zanechat bolestivé rány, které se lehce zanítí. Než ale dikobraz zaútočí, snaží se nepřítele zastrašit mručením, dupáním a chřestěním dutými bodlinami na konci ocasu. Dikobrazi jsou aktivní nejčastěji v noci a den tráví v norách, které si sami hrabou. Rostlinnou potravu hledají na zemi. DIKOBRAZ SRSTNATONOSÝ: Při hrozbě vztyčuje delší bodliny na hřbetě a potřásá ocasem, čímž vyluzuje chřestivý zvuk. Ostny ovšem nevystřeluje, ale dokáže se bleskurychle otočit, prudce zacouvat a zasáhnout útočníka naježenými ostny. Protože vězí v kůži velmi lehce, snadno se uvolní, zůstanou vězet v kůži predátora a způsobují mnu bolestivé rány, které se často zanítí. Žijí samotářsky, v párech nebo rodinných skupinách. Ve dne se ukrývají ve skalních puklinách, jeskyních nebo norách. je otužilý, a tak žije ve svém výběhu po celý rok. Když se chce ohřát, uchýlí se do domečku, v němž má topné desky.
Chov v Zoo Praha
První dikobrazi srstnatonosí přišli v r. 1942 z Tilburgu, několik dalších se objevilo v 50. letech. Ovšem záznamy jsou neúplné, takže například mláďata narozená v roce 1972 mají nejasný původ. Rekordmanem v pražské zoo byl samec Ferdinand, který se tu narodil v srpnu 1981 a uhynul v květnu 2012, tedy ve věku téměř 31 let.
Pro dikobrazy srstnatonosé, kteří byli tradičně k vidění u pavilonu Sečuán, jsme v roce 2024 zbudovali nový výběh mezi Velemlokáriem a Pavilonem velkých želv.
Podpora chovu
Naše dikobrazy srstnatonosé můžete adoptovat anebo sponzorovat.
Umístění v Zoo Praha | Dolní část zoo |
---|
ABECEDNÍ REJSTŘÍK
A
B
C
Č
D
Ď
E
F
G
H
I
J
K
L
M
N
O
P
R
S
Skalník sundský (modravec sundský)
Slavík Kaliopin (slavík kaliopa)
Š
T
U
Ú
V
W
Z
Ž
Světadíly
Afrika
Čírka hottentotská (diamantová)
Pískomil tlustoocasý (kyjochvost)
Zlatohlávek konžský (Z. skvrnitý)
Zlatohlávek smaragdový kamerunský
Asie
Koroptev hnědoprsá (pruhokřídlá)
Parmička černoskvrnná (vláknoploutvá)
Skalník sundský (modravec sundský)
Slavík Kaliopin (slavík kaliopa)
Sojkovec zlatokřídlý (S. šupinkatý)
Austrálie
Evropa
Jižní Amerika
Severní Amerika
v přírodě nežije
ZOOPRAHA.CZ
Zvířata a expozice
- Lexikon zvířat
- Pomáháme jim přežít
- Kam v zoo
- Expozice mimo areál zoo
- Zoo v číslech
- Zvířecí osobnosti
- Zvířata se učí
Multimédia
Kontakt
- Zoologická zahrada hl. m. Prahy
U Trojského zámku 120/3
171 00 Praha 7
Tel.: +420 296 112 230
Datová schránka ID: es6fem5
e-mail: pr@zoopraha.cz
Press
Partneři Zoo Praha
Ostatní