Urzon se sice podobá starosvětským dikobrazům, ve skutečnosti má však mnohem blíže k morčatům. Jeho ostny jsou opatřené drobnými háčky. Má převážně hnědo-šedé zbarvení. Chlupy a ostny na hřbetě bývají žlutě pruhované a mají bílou špičku.

Foto: Archiv Zoo Praha

Zajímavosti

Urzon si nehrabe nory, ale naopak výborně šplhá. Je k tomu vybaven dlouhými ostrými drápy a přilnavým povrchem dlaní i chodidel. Na stromech spí, stočen do koule, a to často i na nečekaně tenkých větvích. Pokud nejsou stromy k dispozici, vyhledává úkryt ve vhodné skalní skulině. Svou hlavní potravu – pupeny, listy (včetně jehličí), kůru, plody i květy – hledá na stromech i na zemi. Je aktivní v noci. Urzon je samotář a veškerou péči o mládě zajišťuje samice. Podobně jako u morčat se mládě urzona rodí dobře vyvinuté, s otevřenýma očima a osrstěné. Během několika dní je schopné samo vyšplhat na strom

Chov v Zoo Praha

Urzony jsme chovali již v letech 1958−1993. Návštěvníci je vídali v takzvaných kruzích u hlavního vchodu. Poté nastala desetiletá přestávka v chovu a další zvířata přišla v roce 2003. První mládě bylo úspěšně odchováno v roce 1959.