Díky svým působivým rozměrům a pestrému zbarvení hlavy, které samci získávají v období rozmnožování, patří batagurové zároveň k jedněm z nejatraktivnějších vodních želv. Mají hladký plochý krunýř s málo patrnými švy a prsty spojené plovacími blánami, které usnadňují plavání. Samec batagura tuntonga má v době námluv hlavu převážně antracitovou, v ostrém kontrastu s alabastrově bílými duhovkami očí.    

Foto: Petr Velenský, Zoo Praha

Zajímavosti

Batagurové jsou jedny z nejohroženějších sladkovodních želv světa – všech šest známých druhů z přírody o překot mizí a jejich osud je nejistý. Příčinou je lov pro maso a vejce i zhoršování životního prostředí. Některé druhy už se dokonce přestaly množit a veškerá populace je tvořena jen hrstkou izolovaných dospělých zvířat.  Samice zahrabávají vejce na písčitých plážích, na které často putují i z velké dálky.

Ochrana

Patří ke kriticky ohroženým druhům. V přírodě zřejmě žije posledních 200 jedinců a na Červeném seznamu batagurové figurují mezi kriticky ohroženými druhy.

Chov v Zoo Praha

Podobně jako v případě kalagura se jeden batagur tuntong objevil v zoo v letech 1973−1976 a další jedinci přišli až v souvislosti s otvíráním pavilonu Indonéská džungle v letech 2004 a 2005, a to z plzeňské zoo. 

V Evropě dnes tento druh želvy chová pouze pražská zoo. Jedná se o dva samce a tři samice, kteří byli jako malá mláďata propašováni do Česka, zabaveni a umístěni do CITES centra pražské zoo. Mladou skupinu se chovatelé snaží poprvé rozmnožit. Loni byla ve vejcích mrtvá mláďata.