Želvy santacruzské mají vysoce klenutý šedohnědý krunýř, čímž se liší od želv pinzónských. Jsou celkově větší, mají kratší krk i nohy.

Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Zajímavosti

ŽELVY OBECNĚ: Želvy jsou starobylí plazi, kteří se na Zemi objevili před 220 miliony lety, tedy v době, kdy zde vládli dinosauři. Od té doby se nijak výrazně nezměnil ani jejich vzhled, ani způsob života. O jejich anatomii, fyziologii i chování bylo napsáno mnoho, a přece jsou občas pro člověka záhadou. Pro všechny druhy je typický krunýř skládající se z horního karapaxu a spodního plastronu, který je přirostlý k části kostry. U suchozemských želv je tvrdý a většinou vyklenutý. Kromě krunýře se však želvy mohou pochlubit i dalšími zvláštnostmi. Nemají zuby, ale okraje jejich čelistí jsou tak tvrdé a ostré, že si poradí nejen s tuhými plody, ale v případě některých druhů i s kostmi. Značná vytrvalost a odolnost želv souvisí s jejich schopností vyrovnat se s vysokou koncentrací kyseliny mléčné ve svalech. Všechny želvy jsou vejcorodé, vejce kladou na souši a o snůšku nepečují. Mnohé druhy putují na kladiště na velké vzdálenosti a využívají stejná místa po tisíce let. ŽELVA SLONÍ: Je velký druh z Galapág, který najdete v Pavilonu velkých želv. Na jednotlivých ostrovech celého souostroví Galapágy kdysi žily velké suchozemské želvy sloní nejméně v 15 poddruzích a celkovém počtu více než 250 000 jedinců. Námořníci a velrybáři je však lovili ve velkém a sbírali i jejich vejce, a tak dnes přežívají v počtu méně než 12 000 dospělých jedinců. Největší hrozbou jsou pro ně nepůvodní živočichové, například prasata, psi, krysy a dobytek. Buď se živí želvími vejci a mláďaty, nebo želvám konkurují potravně. V zoo chováme dva poddruhy. Želvu sloní santacruzskou a želvu sloní pinzónskou.  ŽELVA SLONÍ SANTACRUIZSKÁ: Je největším a nejpočetnějším poddruhem želvy sloní. Kopulovitý krunýř souvisí s tím, že spásá přízemní vegetaci. Jsou celkově větší, mají kratší krk i nohy. 

Ochrana

Na jednotlivých ostrovech celého souostroví Galapágy kdysi žily velké suchozemské želvy nejméně v 15 poddruzích a celkovém počtu více než 250 000 jedinců. Námořníci a velrybáři je však lovili ve velkém a sbírali i jejich vejce, a tak dnes přežívají v počtu méně než 12 000 dospělých jedinců. Největší hrozbou jsou pro ně nepůvodní živočichové, například prasata, psi, krysy a dobytek. Buď se živí želvími vejci a mláďaty, nebo želvám konkurují potravně. Želvy santacruzské jsou v Červeném seznamu IUCN zařazené jako ohrožený poddruh a jejich početnost dosahuje několika tisíc jedinců.

Chov v Zoo Praha

V současnosti chováme jednoho zástupce tohoto poddruhu, a to samce Eberharda. Přišel v roce 1996 z lipské zoo a dnes je naší největší želvou ve skupině (jeho hmotnost se pohybuje mezi 225 až 240 kg).