Velká sladkovodní želva s hladkým oválným krunýřem. Po většinu roku je zbarvení nevýrazně olivové až šedavé, ale samci v době rozmnožování výrazně mění zbarvení.

Zajímavosti

Většinu života tráví ve vodě, dýchání mu umožňují prodloužené nozdry namířené vzhůru. Na souš se vydává jen kvůli kladení vajec. Samice podnikají cesty dlouhé desítky kilometrů, aby našly vhodné písčité břehy, v nichž si vyhrabávají hnízda. V době rozmnožování se samci zbarví hlava a část krku černě a zbývající část krku, nohy i ocas do sytě růžového až oranžového odstínu. Duhovka je v této době zářivě bíložlutá, u samic hnědá. Až do roku 2007 nebyl odlišován od batagura basky, který je ale geneticky odlišný a vyskytuje se v Malajsii, Kambodži, Indonésii a Thajsku. Batagur bengálský obývá jen velmi malé území a po mnoha letech usilovného pátrání se nakonec odborníci shodli, že lze očekávat, že do roku 2020 bude druh prohlášen za ekologicky vyhynulý – jeho počty v přírodě nemohou stačit k vytvoření životaschopné populace. A rok 2030 zřejmě nepřežije. Díky nezlomnému optimismu a úsilí Shailendry Singha, hydrobiologa pracujícího pro Turtle Survival Alliance, se však v roce 2008 podařilo objevit několik málo jedinců ve vesnických rybníčcích v Bangladéši a v chrámovém jezírku v Myanmaru, později i v Indii. V roce 2010 byl schválen chovný program v rezervaci Sundarban Tiger Reserve. Po letech intenzivních ochranářských opatření se bataguři začali rozmnožovat a jejich počet se z původních třinácti jedinců zvedl na více než 850.

Ochrana

přirozeného prostředí.

Chov v Zoo Praha

Chováme je od roku 2020.