Samec i samice jsou zbarvení podobně – mají celkově černé opeření s červeným leskem, modrý kostřec a žlutou spodní stranu ocasu.

Foto: Václav Šilha, Zoo Praha

Zajímavosti

LORIOVÉ OBECNĚ: ůoriové představují zvláštní skupinu papoušků, kteří našli zalíbení ve sladkém květním nektaru. Aby se mohli živit touto specializovanou stravou, mají upravenou špičku jazyka tak, že vytváří jakýsi štěteček. Když jím lori nabírá nektar, setře samozřejmě i pyl a přenese ho na jiný květ. Loriové se tak stávají významnými opylovači. Neznamená to ovšem, že by opovrhovali sladkými plody nebo semeny. Pokud si na nich pochutnávají, mají jemné výrůstky na špičce jazyka uzavřené v jakési kapsičce. Centrem výskytu loriů je indomalajská oblast včetně Nové Guineje a Austrálie. Většina druhů je pestře zbarvená a mnohé vytvářejí řadu poddruhů. Systematika loriů je ovšem neustálená a počet jednotlivých druhů či poddruhů poměrně proměnlivý. Loriové jsou pospolití ptáci, přičemž hejno je tvořené páry, které spolu žijí trvale. Naproti tomu vůči jiným druhům ptáků, kteří přilétají na rozkvetlé stromy, jsou nesnášenliví a zahánějí je. Snadno si zvyknou na přítomnost člověka a mnohé druhy byly loveny tak intenzivně, že dnes čelí hrozbě vyhubení. Ostrovní druhy zase ohrožuje ničení jejich biotopů. V pražské zoo najdete několik druhů, které vystavujeme v horní části areálu v soustavě voliér pojmenovaných Papouščí stezka.  LORI ČERNÝ: je nepřehlédnutelný nejen pro své zbarvení, ale i proto, že v mimohnízdní době vytváří početná hejna. Hnízdí ve stromových dutinách vysoko na stromě. Samice sedí na vejcích sama a sama také zpočátku zahřívá mláďata, ale oba rodiče krmí mláďata zhruba 16 dní po vylétnutí z hnízda. Obecně patří k málo chovaným druhům, i když je nenáročný a snadno se dá ochočit.