Má štíhlé tělo, velké oči i ušní boltce a dlouhý huňatý ocas. Po stranách těla má kožní záhyb, který sahá až k zápěstí všech čtyř končetin. Je šedá, břicho má bílé, na hřbetní straně se od špičky čenichu ke kořeni ocasu táhne tmavý pruh.

Vakoveverka létavá. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Zajímavosti

Vakoveverka je dokonale přizpůsobena k životu v korunách stromů. Ocas jí slouží jako kormidlo, vzdálenosti překonává klouzavým letem. Kožní blána je v klidu zřasená kolem boků. Při letu působí jako rogalo a díky ní urazí vakoveverka naráz i více než 20 m. Dokáže pohybem těla i končetin měnit směr letu a do jisté míry řídit. Vakoveverky tráví den ve stromové dutině a večer se vydávají za potravou. Milují sladkou mízu, ale pochutnají si i na bezobratlých, plodech či květech. Základem jejich společenského života jsou skupiny až 12 zvířat. Mezi jednotlivými členy nepanuje pevná hierarchie. Příslušnost k téže skupině je určována společným pachem samce, který značkuje celou skupinu. Samice vychovává mláďata v hnízdě, které si vystýlá trávou a listím.

Chov v Zoo Praha

V roce 1999 se v zoo krátce objevilo několik vakoveverek, chov pro pavilon Indonéská džungle však začal až v roce 2002.