Má šedobílé zbarvení a na temeni malou chocholku. Vak je růžový, s šedými skvrnami. Během hnízdního období má také horní čelist zobáku posetou šedými skvrnkami a lysina kolem očí se zbarví růžově.

Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Zajímavosti

PELIKÁNI OBECNĚ: Statné tělo, krátké nohy a především dlouhý zobák s pružným vakem na dolní čelisti – to jsou typické znaky všech pelikánů. Zmíněný vak je neuvěřitelně roztažitelný, může mít objem až 13 litrů. Je nicméně jemný a neslouží tedy k přenášení ryb, ale jen k jejich chytání. Při lovu využívají různé druhy pelikánů odlišné taktiky. Některé ryby hromadně nadhánějí na mělčinu, jiné loví samotářsky na hladině a další vyhlížejí kořist ze vzduchu a pak se pro ni vrhají střemhlavým letem. Pelikáni žijí a hnízdí v koloniích, mohutné hnízdo budují některé druhy na zemi, jiné v korunách stromů. Rodiče krmí mláďata natrávenými rybami. Polotekutou směs malí pelikáni vybírají rodičům z volete. Všichni pelikáni dovedou výborně létat, a tak je lze zastihnout i dost daleko od vody. V pražské zoo chováme tři druhy pelikánů.  PELIKÁN SKVRNOZOBÝ: Je se svou hmotností 5 kg výrazně menší než pelikán bílý a pelikán kadeřavý, a během hnízdního období ho snadno poznáte podle šedých skvrnek na zobáku. Svým osudem se v mnohém podobá pelikánu kadeřavému – i on byl dříve hojný a široce rozšířený po celé Asii, ale později se jeho populace výrazně zmenšila a ptáci zůstali jen na zlomku původního areálu. Díky účinné ochraně však už dnes opět na některých místech jejich počty zvolna začínají stoupat. Hnízdí v koloniích v korunách stromů, přičemž jednotlivé páry budují hnízdo každý rok na stejném místě. Často se přidružuje k jiným ptákům, hlavně k nesytům.

Ochrana

Téměř ohrožený druh

Chov v Zoo Praha

Chováme je od roku 2011.