Drobný gekon s velkou hlavou a silným, tupě zakončeným ocasem. Je zbarvený v různých odstínech hnědé a béžové.

Gekončík východoafrický, foto: archiv Zoo Praha

Zajímavosti

GEKONI OBECNĚ: gekoni a gekončíci bývali řazeni do jedné čeledi gekonovitých, v současné době jsou uznáváni jako dvě samostatné čeledi. Lidé si obvykle gekona predstaví jako malého ještera, který díky přísavkám zdatně zdolává i kolmé a na první pohled zcela hladké povrchy. Ve skutečnosti jsou však gekoni mnohem rozmanitější: některé druhy si při šplhání namísto přísavkami pomáhají dlouhými tenkými prsty se zahnutými drápky, další nešplhají vůbec a místo toho se zahrabávají do substrátu, některé mají tenoučké, hubené tělo, mnohé zas mají zkrácený či stočený ocas. A to ani nemluvě o dalších zástupcích čeledi gekonovitých, kteří v češtině jméno „gekon“ či „gekončík“ nenesou: denních felzumách a pagekonech či podivných ploskorepech, kteří svým vzhledem napodobují suché listy, větvičky či kůru stromu porostlou lišejníky! Se všemi zástupci skupiny se setkáme v subtropech a tropech a mnozí jsou oblíbenými terarijními zvířaty. V pražské zoo chováme hned několik druhů stromových, skalních i pozemních gekonů.  GEKONČÍK VÝCHODOAFRICKÝ: v chovech se s ním setkáme málokdy, protože se jedná o potravního specialistu. Je to pozemní druh, který se během dne ukrývá a v noci se vydává na lov.

Chov v Zoo Praha

Gekončíky chováme v pražské zoo od roku 2004. Patří v teráriích k náročným a choulostivým chovancům, mimo jiné i proto, že se v přírodě živí téměř výhradně všekazy. O to cennější je skutečnost, že v pražské zoo se nám ho povedlo v posledních deseti letech opakovaně rozmnožit.