Lexikon zvířat
Lexikon zvířat
Lexikon zvířat Zoo Praha
Dikobraz jihoafrický (Hystrix africaeaustralis)
Má tělo pokryté tuhými chlupy, ostny a bodlinami. Na hřbetě tvoří jakousi hřívu, kterou dikobraz v rozčilení naježí. Některé ostny na ocase jsou duté, a když zvíře při hrozbě ocasem potřásá, vydávají chřestivý zvuk.
Třída | Savci (Mammalia) |
---|---|
Řád | Hlodavci (Rodentia) |
Čeleď | Dikobrazovití (Hystricidae) |
Rozšíření | Afrika (subsaharská Afrika kromě pouští na jihozápadě) |
Biotop | travnaté území (savany a křovinatý buš s kamenitými plochami a výchozy) |
Potrava | části rostlin (podzemní části rostlin, spadané plody, kůra) |
Rozměry | délka těla 53–83 cm, délka ocasu 2–13 cm, hmotnost 13–27 kg |
Rozmnožování | Březost trvá 90–94 dny, počet mláďat 1–3. |
Zajímavosti
DIKOBRAZI OB ECNĚ: dikobrazi jsou velcí hlodavci, kteří žijí jen v Evropě, Africe a Asii. Jejich ostny tedy nikdy nemohly zdobit indiánské mokasíny – v Americe žijí sice podobní, ale jen vzdáleně příbuzní urzoni. Typické dikobrazí ostny vznikly přeměnou chlupů a mohou být různě dlouhé a tvrdé. Novorozené mládě má bodlinky měkké, ale během několika dní mu rovněž ztvrdnou. Ostny jsou velice účinnou zbraní, i když je dikobrazi nevystřelují. Při ohrožení se však dovedou bleskově otočit, couvnout a naježené ostny pak snadno uvíznou v těle nepřítele, kde mohou zanechat bolestivé rány, které se lehce zanítí. Než ale dikobraz zaútočí, snaží se nepřítele zastrašit mručením, dupáním a chřestěním dutými bodlinami na konci ocasu. Dikobrazi jsou aktivní nejčastěji v noci a den tráví v norách, které si sami hrabou. Rostlinnou potravu hledají na zemi. V zoo chováme dva druhy. DIKOBRAZ JIHOAFRICKÝ: tohoto druhu je to samice, kdo provokuje samce k páření. Je-li v říji, otáčí se k němu zády, zvedá ocas a bodliny sklápí směrem od něj. Žije samotářsky nebo v rodinných skupinách s různě starými mláďaty. Ta mají hned po narození otevřené oči, vyvinuté zuby a měkké ostny, které brzy ztvrdnou. Zpočátku tráví čas v měkce vystlaném pelechu v podzemní noře. Dikobrazové si hloubí až dvacetimetrové nory sami a uchylují se do nich v nebezpečí a v době odpočinku. Často také využívají přirozené skalní úkryty.
Chov v Zoo Praha
Patří k poměrně novým druhům. První přišli v roce 2003, rozmnožovat se začali v roce 2004.
Umístění v Zoo Praha | Afrika zblízka |
---|
ABECEDNÍ REJSTŘÍK
A
B
C
Č
D
Ď
E
F
G
H
I
J
K
L
M
N
O
P
R
S
Skalník sundský (modravec sundský)
Slavík Kaliopin (slavík kaliopa)
Š
T
U
Ú
V
W
Z
Ž
Světadíly
Afrika
Čírka hottentotská (diamantová)
Pískomil tlustoocasý (kyjochvost)
Zlatohlávek konžský (Z. skvrnitý)
Zlatohlávek smaragdový kamerunský
Asie
Koroptev hnědoprsá (pruhokřídlá)
Parmička černoskvrnná (vláknoploutvá)
Skalník sundský (modravec sundský)
Slavík Kaliopin (slavík kaliopa)
Sojkovec zlatokřídlý (S. šupinkatý)
Austrálie
Evropa
Jižní Amerika
Severní Amerika
v přírodě nežije
ZOOPRAHA.CZ
Zvířata a expozice
- Lexikon zvířat
- Pomáháme jim přežít
- Kam v zoo
- Expozice mimo areál zoo
- Zoo v číslech
- Zvířecí osobnosti
- Zvířata se učí
Multimédia
Kontakt
- Zoologická zahrada hl. m. Prahy
U Trojského zámku 120/3
171 00 Praha 7
Tel.: +420 296 112 230
Datová schránka ID: es6fem5
e-mail: pr@zoopraha.cz
Press
Partneři Zoo Praha
Ostatní