Ovce a kozy patří hned po psech k nejstarším domácím zvířatům – zdomácněly asi před 11 000 lety, tedy v době, kdy na světě ještě žili mamuti. Jednotlivá plemena ovce domácí se od sebe vzhledem i velikostí značně liší. Všechna však ale mají poměrně dlouhý ocas, válcovité tělo a nikdy nemají bradku jako kozy.

Jehňata ovce domácí. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Zajímavosti

Pravděpodobným předkem domácích ovcí byla ovce kruhorohá (Ovis gmelini). Je však možné, že ke vzniku některých plemen (například tlustoocasých a tlustozadkých, rozšířených především v suchých oblastech Asie) přispěly i další druhy, konkrétně ovce isfahánská (Ovis isphahanica) a laristánská (Ovis laristanica). Muflon, dříve považovaný za jednoho z předků ovce domácí, je podle novějších poznatků ve skutečnosti zdivočelým potomkem primitivních domácích ovcí v raných fázích domestikace. Na světě existuje přibližně 1 300 až 1 400 plemen ovcí. Přesný počet nelze určit, protože hranice mezi některými plemeny jsou neostré. Celkový počet ovcí dosahuje asi 1,25 miliardy – více než je psů nebo koček. Chovány jsou nejen pro maso, mléko, vlnu i kůži, ale také jako pomocníci při údržbě krajiny nebo jen tak pro potěšení. Konzumace ovčího masa není, na rozdíl od masa prasat nebo krav, zakázaná žádným světovým náboženstvím. Jehněčí ani skopové, jak se ovčímu masu správně říká, navíc nemá tak výrazný pach jako maso kozí. Proto je v některých zemích nejoblíbenějším masem vůbec. Ovce jsou velmi otužilá a nenáročná zvířata. Stačí jim přístřešek, aby se měly kde ukrýt před nepohodou, a dostatek potravy a vody. Snášejí chlad i horko, deštivé klima i život ve vyprahlých oblastech, zvládnou se pohybovat v náročnějším terénu a stačí jim skromná potrava. Při pastvě navíc dokážou udržovat nízký trávník, aniž by ničily keře nebo vydupaly porost až na holou půdu. Proto se v současné Evropě často využívají k péči o chráněná území, například na vřesovištích jižní Moravy, kde spásají trávu a plevel, zatímco vřesu si nevšímají. Některá plemena ovcí a koz si jsou velmi podobná a pouhý typ srsti není spolehlivým vodítkem k jejich odlišení, existují totiž kudrnaté kozy i krátkosrsté nebo splývavě osrstěné ovce. Kozu ale prozradí krátký, plochý, rozčepýřený ocas. Ocas ovcí má naopak kruhový průřez, bývá delší a u některých plemen je výrazně tlustý, což je znak, který se u koz (stejně jako tlustý zadek) nevyvinul. Dalšími poznávacími znaky mohou být bradka (zvíře s bradkou je vždy koza, i když ne každé zvíře bez bradky je ovce) a rohy. Pokud jsou silné a stočené těsně kolem hlavy, díváme se na ovci – nebo spíše na berana. Ovčí samice rohy buď nemají, nebo jen slabé a krátké.   Ovce mají silně vyvinutou potřebu žít ve stádu. To obvykle vede nejzkušenější samice, zatímco beran kráčí poslední a stádo brání. Je mohutnější, větší a průbojnější než ovce a zejména v období říje může být u větších plemen nebezpečný i člověku. Protivníky totiž zahání trkáním z rozběhu, přičemž do úderu dokáže při hmotnosti až 175 kg vložit značnou sílu. Mláďatům ovcí se říká jehňata a v našich podmínkách přicházejí na svět obvykle brzy na jaře. O samici, která porodila, říkáme, že se obahnila (což nemá nic společného s bahnem, ale s jehňaty: správně by to vlastně mělo být objahnila, od slova jahně, což je starší výraz pro jehně). Ovce, které již někdy v životě měly jehňata, se nazývají bahnice. Vykastrovaným ovčím samcům se říká skopci, mladým samicím před prvním porodem jehnice. 

Chov v Zoo Praha

Již roku 1935 je v Zoo Praha doložen chov ovcí valašských, v 60. a 70. letech byly chovány ovce cápové, walliské i kamerunské. Od roku 2005 jsou ovce domácí součástí expozice v Dětské zoo. Aktuálně zde chováme ovce ouessantské, kamerunské a křížence plemene suffolk. Některé z nich můžete nakrmit granulemi z automatů, umístěných přímo u výběhu.

Ovce ouessantská pochází z bretaňského ostrova Ouessant. Při hmotnosti 15–18 kg a výšce do 49 cm je nejmenším plemenem ovce na světě. Původně byla chována pro vlnu, v našich podmínkách se však častěji uplatňuje jako „živá sekačka“. Má tuhý kořínek a zvládá i drsné počasí a chudé krmení. Její typickou barvou je jednolitě černá, bílá nebo hnědá.

Ovce kamerunská je původní západoafrické nenáročné plemeno. Patří mezi plemena srstnatá, což znamená, že má místo vlny obyčejnou srst a nemusí se stříhat. V Africe se chvá pro maso, mléko a kůži, v Evropě se uplatňuje především v hobby chovech a při údržbě travnatých ploch. Váží 30–40 kg, měří do 60 cm na výšku a její nejběžnější barvou je u nás srnčí (rezavohnědá s černým lemováním, v níž připomíná muflona), méně často i černá s hnědým lemováním, celočerná nebo strakatá.

Ovce suffolk je britské plemeno chované pro maso. Jde o jedno z nejpočetnějších plemen ovcí na světě. Jsou to odolné, klidné a nenáročné ovce. Čistokrevní suffolci jsou bezrozí, váží 85–150 kg a mají kratší nohy. Jejich jehňata se rodí černá a zbělají až postupně s tím, jak rostou.