Má nápadně plochý krunýř hnědé barvy, někdy s tmavou kresbou. Plastron je světle hnědý, se žlutou a tmavou paprsčitou kresbou. Hlava, nohy a ocas jsou žlutohnědé.

Foto: Petr Velenský, Zoo Praha

Zajímavosti

ŽELVY OBECNĚ: Želvy jsou starobylí plazi, kteří se na Zemi objevili před 220 miliony lety, tedy v době, kdy zde vládli dinosauři. Od té doby se nijak výrazně nezměnil ani jejich vzhled, ani způsob života. O jejich anatomii, fyziologii i chování bylo napsáno mnoho, a přece jsou občas pro člověka záhadou. Pro všechny druhy je typický krunýř skládající se z horního karapaxu a spodního plastronu, který je přirostlý k části kostry. U suchozemských želv je tvrdý a většinou vyklenutý.Kromě krunýře se však želvy mohou pochlubit i dalšími zvláštnostmi. Nemají zuby, ale okraje jejich čelistí jsou tak tvrdé a ostré, že si poradí nejen s tuhými plody, ale v případě některých druhů i s kostmi. Značná vytrvalost a odolnost želv souvisí s jejich schopností vyrovnat se s vysokou koncentrací kyseliny mléčné ve svalech. Všechny želvy jsou vejcorodé, vejce kladou na souši a o snůšku nepečují. Mnohé druhy putují na kladiště na velké vzdálenosti a využívají stejná místa po tisíce let. ŽELVA SKALNÍ: Díky plochému krunýři se dokáže vtěsnat i do velmi úzkých skulin ve skalách, v nichž se zapříčí, takže ji predátor nedokáže vytáhnout. Ráda se sluní, ale nejteplejší období roku přečkává v úkrytech pod kameny, i když se nejedná o pravou estivaci.

Ochrana

V Červeném seznamu IUCN je vedena jako zranitelný druh. Hlavním důvodem je nadměrný lov živých želv pro obchod se zvířaty. Další hrozbou je ničení prostředí tam, kde je savana vypalována, aby udělala místo zemědělské půdě. V kombinaci s pomalým tempem rozmnožování želvy skalní to znamená pro druh vážný problém.

Chov v Zoo Praha

Dospělé želvy obývají společnou expozici s agamami a bércouny v pavilonu Afrika zblízka, mláďata, která se daří od roku 2005 pravidelně odchovávat, najdete v Pavilonu velkých želv.