Tento statný makak má hnědobéžovou srst, poměrně dlouhé a štíhlé nohy a krátký ocas. Typická je černá „čepička“ a výrazné obočí. Samci jsou větší než samice.

Makak vepří, foto: archiv Zoo Praha

Zajímavosti

MAKAKOVÉ OBECNĚ: V pražské zoo žily tyto statné opice v pavilonu opic s různě dlouhými přestávkami od jeho vzniku v roce 1950 až do roku 1998. Dnes sdílejí společný výběh s paovcemi hřivnatými. Oba druhy totiž žijí na strmých skalních svazích v horách severní Afriky, magoti byli vysazeni také na Gibraltarské skále. Jsou tedy jedinými primáty (kromě člověka), kteří žijí v Evropě. Společenský život magotů se řídí poměrně přísnými pravidly. Jednotlivé tlupy mohou mít až 40 členů a jejich jádrem jsou samice s mláďaty. Na rozdíl od většiny ostatních makaků se samci magotů podílejí na péči o mláďata. MAKAK VEPŘÍ: je tvor společenský a sdružuje se do skupin o velikosti 5-22 jedinců, jeden samec stojí vždy v čele. Při výpravách za potravou se tyto skupiny často rozdělují do menších tlup čítajících až 6 jedinců. Třebaže makakové dovedou dobře šplhat a spí na stromech, potravu – především fíky a další plody – si hledají převážně na zemi. V některých oblastech je ale lidé cvičí pro sbírání plodů v korunách stromů.

Chov v Zoo Praha

Skupinu makaků vepřích jsme převezli v roce 2004 z rakouského safari v Gänsendorfu, kde se rušily chovy, a hrozilo nebezpečí, že soudržná skupina primátů bude rozdělena a poputuje k různým chovatelům. V souvislosti s dokončovaným pavilonem Indonéská džungle, kde byl jeden z ostrovů plánován právě pro některý druh makaka, jsme se celé skupiny ujali. Je zajímavé, že i přes toto opatření a navzdory skutečnosti, že si makakové zvykli zdánlivě velice dobře, trvalo několik let, než se opat začali rozmnožovat. Prvním úspěšným odchovem byla v roce 2011 samička Rousie, která žije ve skupině dosud.