Zvířata a expozice
Urzon kanadský (Erethizon dorsatum)
Urzon se sice podobá starosvětským dikobrazům, ve skutečnosti má však mnohem blíže k morčatům. Jeho ostny jsou opatřené drobnými háčky. Má převážně hnědo-šedé zbarvení. Chlupy a ostny na hřbetě bývají žlutě pruhované a mají bílou špičku.
Foto: Archiv Zoo Praha
| Třída | Savci (Mammalia) |
|---|---|
| Řád | Hlodavci (Rodentia) |
| Čeleď | Urzonovití (Erenthizontidae) |
| Rozšíření | Severní Amerika (téměř celá Severní Amerika kromě nejsevernějších oblastí, na jih po severní Mexiko) |
| Biotop | listnatý a smíšený les, jehličnatý les (jehličnaté i smíšené lesy, otevřená krajina s křovinami) |
| Potrava | části rostlin (různé části rostlin včetně jehličí a kůry stromů) |
| Rozměry | délka těla 65–68 cm, délka ocasu 14,5–30 cm, výška v kohoutku až 30 cm, hmotnost 3,5–7 kg |
| Rozmnožování | březost 205–217 dní, počet mláďat 1 (2) |
Zajímavosti
Urzon si nehrabe nory, ale naopak výborně šplhá. Je k tomu vybaven dlouhými ostrými drápy a přilnavým povrchem dlaní i chodidel. Na stromech spí, stočen do koule, a to často i na nečekaně tenkých větvích. Pokud nejsou stromy k dispozici, vyhledává úkryt ve vhodné skalní skulině. Svou hlavní potravu – pupeny, listy (včetně jehličí), kůru, plody i květy – hledá na stromech i na zemi. Je aktivní v noci. Urzon je samotář a veškerou péči o mládě zajišťuje samice. Podobně jako u morčat se mládě urzona rodí dobře vyvinuté, s otevřenýma očima a osrstěné. Během několika dní je schopné samo vyšplhat na strom
Chov v Zoo Praha
Urzony jsme chovali již v letech 1958−1993. Návštěvníci je vídali v takzvaných kruzích u hlavního vchodu. Poté nastala desetiletá přestávka v chovu a další zvířata přišla v roce 2003. První mládě bylo úspěšně odchováno v roce 1959.
Podpora chovu
Naše urzony kanadské můžete adoptovat, sponzorovat anebo jim koupit tzv. Stravenku.
| Umístění v Zoo Praha | Horní část zoo |
|---|
Hlavní nabídka
Sociální sítě
