Zoo Praha

E-vstupenka
Menu

Zvířata a expozice

Zvířata a expozice
 

Lama guanako (Lama guanicoe)

Má pískově hnědou, hustou a jemnou srst, která ji dokonale chrání před chladem a maskuje na suchých vysokohorských pampách a polopouštích.

Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Třída Savci (Mammalia)
Řád Sudokopytníci (Artiodactyla)
Čeleď Velbloudovití (Camelidae)
Rozšíření Jižní Amerika (od severního Peru na jih po Ohňovou zemi)
Biotop travnaté území, hory (suché vysokohorské pampy a polopouště)
Potrava části rostlin (tráva, byliny, listy)
Rozměry délka těla 190–230 cm, délka ocasu 15–24 cm, výška v kohoutku 100–120 cm, hmotnost 60–120 kg
Rozmnožování Samice je březí 335–360 dní a rodí 1 mládě.

Zajímavosti

LAMA OBECNĚ: lamám se někdy přezdívá „bezhrbí velbloudi“ nejen proto, že patří do stejné skupiny sudo-kopytníků, ale také pro jejich nenáročnost a vytrvalost. Tak jako jsou velbloudi nepostradatelní v pouštích, uplatňují se lamy v jihoamerických horách. Díky měkkým mozolům na spodní straně prstů se bezpečně pohybují i na uzoučkých stezkách a skalních římsách, vydrží dlouho bez vody a stačí jim chudá horská vegetace. Divoké lamy žijí v různě početných skupinách, tvořených samicemi a mladými zvířaty doprovázenými jedním dospělým samcem, který si je brání před ostatními. Jakéhokoliv narušitele samec zahání kopáním a pliváním. Teritorium si lamy označují hromadami trusu, který hromadí na určitých místech, takže jsou značky viditelné na velkou vzdálenost.  LAMA GUANAKO: jejím zdomácněním vznikla lama krotká. Hustá a jemná srst ji dokonale chrání před chladem a maskuje na suchých vysokohorských pampách a polopouštích. Dospělí samci guanak si hájí teritorium, které je tak velké, aby uživilo nejen je, ale i několik samic s mláďaty. V nebezpečí spoléhají lamy především na rychlé nohy. Pokud však dojde na vnitrodruhové potyčky, zachovávají lamy jako většina živočichů určitý rituál. Nejprve vetřelci imponují a hrozí a snaží se ho zahnat. Když se to nepovede, dochází k fyzickým soubojům. Tyto souboje mají rovněž podobu rituálů – u velbloudovitých velmi kuriózních. Teprve až jako poslední možnost přicházejí ke slovu kopání a kousání, což jsou zároveň i obranné prostředky proti predátorům. Soupeři po sobě plivou a jsou schopni se neuvěřitelně přesně trefit na vzdálenost 2–3 m.

Ochrana

Kdysi bývaly tyto lamy běžné, kvůli pronásledování a konkurenci s domácími zvířaty však jejich stavy výrazně klesly.

Chov v Zoo Praha

První guanaka jsou v pražské zoo zaznamenána z let 1945−1948, o jejich osudu však žádné podrobnosti neznáme. Víme jen, že první evidované mládě se narodilo v roce 1948, další v roce 1953. V roce 1967 se narodila samička, která dostala jméno Bába a stala se v podstatě zakladatelkou chovu, protože přivedla na svět několik mláďat a uhynula až v roce 1985.

Umístění v Zoo Praha Horní část zoo