Má typický vzhled suchozemské želvy, ovšem s nezvykle tvarovaným krunýřem. Karapax je shora jakoby useknutý, což jí vysloužilo český název dlaždicovitá. Kresba na jednotlivých štítkách je charakteristicky paprskovitá.  

Foto: Petr Velenský, Zoo Praha

Zajímavosti

ŽELVY OBECNĚ: Želvy jsou starobylí plazi, kteří se na Zemi objevili před 220 miliony lety, tedy v době, kdy zde vládli dinosauři. Od té doby se nijak výrazně nezměnil ani jejich vzhled, ani způsob života. O jejich anatomii, fyziologii i chování bylo napsáno mnoho, a přece jsou občas pro člověka záhadou. Pro všechny druhy je typický krunýř skládající se z horního karapaxu a spodního plastronu, který je přirostlý k části kostry. U suchozemských želv je tvrdý a většinou vyklenutý. Kromě krunýře se však želvy mohou pochlubit i dalšími zvláštnostmi. Nemají zuby, ale okraje jejich čelistí jsou tak tvrdé a ostré, že si poradí nejen s tuhými plody, ale v případě některých druhů i s kostmi. Značná vytrvalost a odolnost želv souvisí s jejich schopností vyrovnat se s vysokou koncentrací kyseliny mléčné ve svalech. Všechny želvy jsou vejcorodé, vejce kladou na souši a o snůšku nepečují. Mnohé druhy putují na kladiště na velké vzdálenosti a využívají stejná místa po tisíce let. ŽELVA DLAŽDICOVITÁ: Je neobvyklá hned ve dvou směrech. Jednak se tento druh specializoval na velice nezvyklý jídelníček, tvořený hlavně houbami, jednak vykazuje rodičovskou péči. Samice klade vejce do hnízdní kupy, kterou pečlivě sama připraví, a poté je několik týdnů hlídá.   

Ochrana

V Červeném seznamu IUCN je želva dlaždicovitá zařazena jako zranitelný druh. Důvodem je skutečnost, že její areál je nesouvislý a že je velmi citlivá na jakékoliv zásahy do přirozeného prostředí. Další hrozbou je lov pro maso a spodní část krunýře.

Chov v Zoo Praha

V zoo je tento choulostivý a chovatelsky náročný druh chován od roku 2013 a Zoo Praha je jediná v Evropě, kde je lze spatřit.