Zvířata a expozice

Ústřičník velký (Haematopus ostralegus)
Díky kontrastnímu zbarvení a pronikavému hlasu je nezaměnitelný. Je téměř celý černý, jen hruď a břicho má bílé. Typický je svítivě oranžový zobák a růžové nohy. V letu je patrný bílý křídelní pásek. Samec a samice vypadají stejně, mláďata mají hnědočerný hřbet, šedé nohy a černou špičku zobáku.
Třída | Ptáci (Aves) |
---|---|
Řád | Dlouhokřídlí (Charadriiformes) |
Čeleď | Ústřičníkovití (Haematopodidae) |
Rozšíření | Afrika, Asie, Evropa (pobřeží i vnitrozemí severní Evropy, na východ po okolí Kaspického moře, části pobřeží východní a jižní Asie, západní a severovýchodní Afrika, Nový Zéland - částečně tažný) |
Biotop | moře, sladké vody (mořské pobřeží, okolí sladkých vod ) |
Potrava | bezobratlí (mlži, korýši a další bezobratlí) |
Rozměry | délka těla 20–24 cm, délka ocasu 10–11,5 cm, délka křídla 23,7–27 cm, hmotnost 0,4–0,8 kg |
Rozmnožování | počet vajec 2–6, inkubace 24–26 dní |
Zajímavosti
Název napovídá, kde bychom měli tohoto bahňáka hledat: na březích moří nebo velkých vnitrozemských jezer. Živí se totiž hlavně korýši a mlži, které odtrhává od skal nebo sbírá a obratně otevírá silným zobákem. V oblastech, kde je takové potravy nedostatek, se spokojí i s jinými bezobratlými, které najde v bahně. Ústřičníci se sdružují do různě početných skupin, jejichž členové se dorozumívají dobře slyšitelným zvonivým voláním. U nás je lze velmi vzácně zastihnout v době jarního nebo podzimního tahu, kdy se ptáci stěhují z hnízdišť na severních pobřežích Eurasie do zimovišť ve Středomoří. Ústřičníci jsou na svou velikost nezvykle dlouhověcí – dožívají se až 40 let.
Chov v Zoo Praha
Ústřičníci bývali obyvateli pavilonu vodních ptáků již v 70. letech, ale novodobá historie chovu začala v roce 1998 příchodem páru ze zoo v Arnhemu. První úspěšný odchov se podařil v roce 2001.
Umístění v Zoo Praha | Ptačí mokřady |
---|