Zvířata a expozice
Kančil černavý (Tragulus nigricans )
Má hnědočerné zbarvení s bílými pruhy a skvrnami na hrdle a hrudi. Nad očima má rezavé „obočí“, které kontrastuje s jinak tmavým zbarvením. Typický je nahrbený hřbet a tenké nohy.
Kančil černavý, foto: archiv Zoo Praha
| Třída | Savci (Mammalia) |
|---|---|
| Řád | Sudokopytníci (Artiodactyla) |
| Čeleď | Kančilovití (Tragulidae) |
| Rozšíření | Asie (jihovýchodní Asie - Filipíny – ostrovy Balabac, Bugsuc a Ramos) |
| Biotop | tropický les (nížinné lesy a křoviny) |
| Potrava | části rostlin, plody (listy, výhonky, plody) |
| Rozměry | délka těla 40–50 cm, délka ocasu 2,5−3 cm, výška v kohoutku 18 cm, hmotnost 1,5−2 kg |
| Rozmnožování | březost 140–177 dní, počet mláďat 1 |
Zajímavosti
Kančilové jsou miniaturní sudokopytníci, kteří žijí v několika druzích v jihovýchodní Asii. Malé rozměry z nich činí snadnou kořist pro mnoho predátorů, proto žijí velice skrytě. Ve dne se ukrývají v podrostu a teprve s příchodem noci vycházejí na mýtiny, kde se pasou. Jsou to samotáři. Samci jsou vybaveni dlouhými špičáky, které používají při obraně a vzájemných soubojích.
Ochrana
Kančil černavý je zařazen do Červené knihy IUCN jako ohrožený druh. Důvodem je jednak miniaturní areál (žije už jen na třech ostrůvcích, z nichž ten největší, Balabak, měří na délku necelých 35 km), v němž kančilovo přirozené prostředí ustupuje kokosovým plantážím, jednak lov pro maso. Z obou těchto důvodů stavy kančilů v přírodě klesají – místní lovci tvrdí, že dnes je mnohem těžší ulovit „pilandoku“, jak mu říkají, než tomu bylo ještě před patnácti lety.
Chov v Zoo Praha
V současné době druh nechováme.
Hlavní nabídka
Sociální sítě
