Má štíhlé tělo, protáhlý čenich, pětiprsté končetiny s ostrými drápky a dlouhý, huňatý ocas. Zbarvení je olivově zelenošedé, zespodu světlejší. Samci jsou oproti samicím větší a mají kolem očí světlou srst.      

Zajímavosti

Ač se to zdá neuvěřitelné, nejsou tany nějaké podivné veverky nebo myšky, ale naši blízcí příbuzní. Tato čiperná zvířátka totiž vykazují četné znaky, jež je spojují na jedné straně s primáty (tedy i lidoopy a lidmi), na druhé straně s hmyzožravci (což jsou třeba rejskové). Nakonec jim byl přidělen samostatný řád Scandentia. Většina druhů tan je aktivní během dne, kdy hbitě pobíhají v korunách stromů i po zemi a pátrají po něčem k snědku. Tany jsou vázány na lesy, protože odchovávají mláďata ve stromových dutinách. Mateřskou péči ale nijak nepřehánějí. Samice nechává mláďata v hnízdě samotná a přichází je nakojit jen jednou za dva dny. Malé tany rostou velmi rychle a během měsíce opouštějí hnízdo. Tany se vyskytují pouze v jihovýchodní Asii, proto je najdete v jedné z expozic v pavilonu Indonéská džungle. Areál tany severní zahrnuje celou oblast Indočíny. Patří k částečně pozemním a částečně stromovým druhům, které vedou podobný život jako naše veverky. 

Chov v Zoo Praha

Tany chováme od roku 2001, od roku 2002 je také rozmnožujeme.