Zvířata a expozice
Ibis rudý (Eudocimus ruber)
Díky červenému peří a černým ručním letkám je prakticky nezaměnitelný.
| Třída | Ptáci (Aves) |
|---|---|
| Řád | Brodiví (Ciconiiformes) |
| Čeleď | Čápovití (Ciconiidae) |
| Rozšíření | Jižní Amerika (severní část Jižní Ameriky, od Venezuely po východní Brazílii) |
| Biotop | sladké vody, travnaté území (močály, mangrovy, bažinaté břehy jezer) |
| Potrava | obratlovci (korýši, měkkýši, malí obratlovci (žáby, ryby, ještěrky)) |
| Rozměry | délka 55–76 cm, hmotnost 0,62–0,94 kg, rozpětí křídel 52–56 cm |
| Rozmnožování | Snáší 2–4 vejce, sedí na nich 19–23 dny. |
Zajímavosti
IBISOVÉ OBECNĚ: již ve starém Egyptě byl ibis považován za posvátného ptáka. Všichni ibisové mají typický dlouhý, mírně dolů ohnutý zobák, který je pro ně velice užitečným nástrojem při obstarávání potravy. Žijí totiž v blízkosti vod a v mokřinách, kde pátrají po drobných živočiších. IBIS RUDÝ: je štíhlý africký druh s kovově lesklým peřím. Je tažný a během migrace vytváří početná hejna. Při hledání potravy na mělčinách a v bahně se sdružuje do skupin až 70 ptáků. Hnízdí v koloniích, hnízda staví na stromech na plošinky z klacíků. Mláďata mají po vylíhnutí černý prachový šat.
Chov v Zoo Praha
Poprvé byli tito krásní ibisové chováni v zoo v letech 1936−1941. V 50. letech procházelo zahradou velké množství ibisů v rámci transportů zvířat mezi východem a západem Evropy. Následně jsou chováni od roku 1974, jen s krátkou pauzou v letech 1996−2000. První úspěšný odchov se podařil v roce 2000.
| Umístění v Zoo Praha | Ptačí mokřady |
|---|
Hlavní nabídka
Sociální sítě
