Zvířata a expozice
Sojkovec lesní (Ianthocincla ocellata artemisiae)
Na první pohled se od ostatních druhů sojkovců liší poměrně výrazným zbarvením – na hnědošedém podkladě má rozeseté bílé skvrnky, také ocas je bíle lemovaný. Hlava je naopak tmavá. Samec a samice vypadají stejně.
Foto: Václav Šilha, Zoo Praha
| Třída | Ptáci (Aves) |
|---|---|
| Řád | Pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | Sojkovcovití (Leiothrichidae) |
| Rozšíření | Asie (ve třech poddruzích v jihozápadní Číně) |
| Biotop | hory, tropický les (subtropické a tropické vlhké lesy do výšky 3 600 m n. m.) |
| Potrava | rostliny i živočichové (bezobratlí, bobule, semena) |
| Rozměry | délka 30–35 cm, délka křídla 15,5–16,5 cm, hmotnost 90–100 g |
| Rozmnožování | Samice snáší 3–4 vejce a sedí na nich 15–16 dní. |
Zajímavosti
SOJKOVCI OBECNĚ: Přes své české jméno nejsou sojkovci se sojkami nijak příbuzní. Patří sice do řádu pěvců, ale do čeledě timáliovitých. Sojky připomínají snad jen silným zobákem a hlučným chováním. Obvykle se sdružují do menších hejn, jejichž členové jeden za druhým přeletují mezi stromy a pokřikují na sebe. Najdeme je nejčastěji ve smíšených opadavých i vždyzelených lesích, v nížinách i středních polohách. Mezi sojkovci najdeme druhy, pro které je typické kooperativní hnízdění – o mláďata na hnízdě se stará více ptáků než jen rodičovský pár. Hnízdo má podobu misky a je umístěné na stromě nebo v keři. SOJKOVEC LESNÍ: Zdržuje se v malých skupinkách v hustém podrostu, kde čile poskakuje a hledá při tom potravu na zemi. Má výborné krycí zbarvení, takže se prozradí především hlasitým chechtavým voláním. Donedávna byl řazen do rodu Garrulax (jako Garullax ocellatus).
Ochrana
Málo dotčený druh
Chov v Zoo Praha
Chov těchto sojkovců začal v roce 2007 příchodem dvou samic ze zoo v Halle. O dva roky později dorazil pár a od roku 2010 se pravidelně rozmnožovali. Chov byl ukončen v roce 2024.
V současnosti tento druh nechováme.
Sociální sítě
