Má štíhlé tělo a dlouhý ocas. Svrchu je šedozelená s černošedou kresbou, spodní strana je bělavá.

Foto: Petr Velenský, Zoo Praha

Zajímavosti

JEŠTĚRKY OBECNĚ: Do čeledě ještěrkovitých (Lacertidae) patří celkem zhruba 100 druhů plazů charakteristických štíhlým tělem, velkými šupinami na hlavě a dlouhým ocasem, který dokážou v případě nebezpečí odlomit. To jim poskytne čas na útěk a ocas jim později opět zregeneruje. Jak vlastní ještěrky, tak i další zástupci skupiny – například krátkonožky či paještěrky – obývají suchá místa v Eurasii a Africe, od pouští po světlé lesy. Dovedou rychle běhat a šplhat, ale jen jeden druh je vysloveně stromový. Samice většiny druhů kladou vejce, která mají protáhlý tvar a kožovitou skořápku. Druhy z chladnějších oblastí bývají vejcoživorodé a jsou známy také druhy, které se rozmnožují partenogeneticky, tedy nepohlavně (bez přítomnosti samce, z neoplozených vajíček). PAJEŠTĚRKA PÍSEČNÁ: obývá písečné oblasti od Iránu přes Střední Asii až po Afghánistán a západní Čínu. Aby se nebořila do písku, má na spodní straně prstů šupinaté kartáčky, které zvětšují nášlapnou plochu. Samice klade až šest vajíček 2−3krát za sezonu. Aktivní je ve dne, ale když teplota půdy šplhá přes 50 °C, tráví čas v úkrytu.

Chov v Zoo Praha

Paještěrky písečné chová Zoo Praha od roku 2011, od roku 2012 je pravidelně rozmnožuje.