Má velkou hlavu, krátké nohy a tuhé, lesklé šupiny. Svrchu je zelený, někdy tmavě skvrnitý, zespodu žlutavý. Ocas je ovíjivý.  

Scink šalomounský , foto: archiv Zoo Praha

Zajímavosti

SCINK OBECNĚ:  Více než 1 300 druhů ještěrů z čeledě scinkovitých se vyskytuje ve všech světadílech s výjimkou Antarktidy. Obvykle je dělíme na tři skupiny, z nichž nejpočetnější (a zároveň nejméně přehlednou) podčeledí jsou Lygosominae. Vlastní scinkové mají hladké šupiny, které jsou podložené kostěnými destičkami (takzvanými osteodermy), které jim dodávají kompaktní vzhled. Přispívá k němu i málo zřetelný krk, válcovité tělo a poměrně slabé a krátké končetiny. Někteří scinkové mají lámavý ocas, který při nebezpečí snadno odlomí a který jim pak doroste. Scinkové jsou převážně hmyzožraví ještěři, i když u některých druhů převažuje rostlinná potrava. Samice buď kladou vajíčka, nebo jsou vejcoživorodé.  SCINK ŠALOMOUNSKÝ: Scink šalomounský se od ostatních druhů scinků liší tím, že žije ve skupinách. Je známo, že o mláďata pečují nejen rodiče, ale i jiní členové skupiny, a že se dokonce ujmou i cizího opuštěného mláděte, které se objeví v jejich teritoriu. Ocasem si pomáhají při šplhání v korunách stromů. Mají soumračnou aktivitu.

Chov v Zoo Praha

Tyto scinky chováme nepřetržitě od roku 1989.