Zvířata a expozice
Dikobraz srstnatonosý (Hystrix indica)
Je to představitel „typických“ dikobrazů. Má velkou hlavu s tupým čenichem a hřbet, ocas a boky pokryté různě dlouhými bodlinami a ostny.
Dikobraz srstnatonosý, foto: Tereza Mrhálková, Zoo Praha
| Třída | Savci (Mammalia) |
|---|---|
| Řád | Hlodavci (Rodentia) |
| Čeleď | Dikobrazovití (Hystricidae) |
| Rozšíření | Asie (Střední a jihovýchodní Asie, zčásti Blízký východ) |
| Biotop | travnaté území, listnatý a smíšený les (různé biotopy včetně křovin, lesů, travnatých ploch - do výšky 2 500 m n. m.) |
| Potrava | části rostlin (části rostlin) |
| Rozměry | délka těla 70-90cm, ocas 8–13 cm, hmotnost 13–27 kg |
| Rozmnožování | březost průměrně 118 dní, počet mláďat 1–4 |
Zajímavosti
DIKOBRAZI OBECNĚ: dikobrazi jsou velcí hlodavci, kteří žijí jen v Evropě, Africe a Asii. Jejich ostny tedy nikdy nemohly zdobit indiánské mokasíny – v Americe žijí sice podobní, ale jen vzdáleně příbuzní urzoni. Typické dikobrazí ostny vznikly přeměnou chlupů a mohou být různě dlouhé a tvrdé. Novorozené mládě má bodlinky měkké, ale během několika dní mu rovněž ztvrdnou. Ostny jsou velice účinnou zbraní, i když je dikobrazi nevystřelují. Při ohrožení se však dovedou bleskově otočit, couvnout a naježené ostny pak snadno uvíznou v těle nepřítele, kde mohou zanechat bolestivé rány, které se lehce zanítí. Než ale dikobraz zaútočí, snaží se nepřítele zastrašit mručením, dupáním a chřestěním dutými bodlinami na konci ocasu. Dikobrazi jsou aktivní nejčastěji v noci a den tráví v norách, které si sami hrabou. Rostlinnou potravu hledají na zemi. DIKOBRAZ SRSTNATONOSÝ: Při hrozbě vztyčuje delší bodliny na hřbetě a potřásá ocasem, čímž vyluzuje chřestivý zvuk. Ostny ovšem nevystřeluje, ale dokáže se bleskurychle otočit, prudce zacouvat a zasáhnout útočníka naježenými ostny. Protože vězí v kůži velmi lehce, snadno se uvolní, zůstanou vězet v kůži predátora a způsobují mnu bolestivé rány, které se často zanítí. Žijí samotářsky, v párech nebo rodinných skupinách. Ve dne se ukrývají ve skalních puklinách, jeskyních nebo norách. je otužilý, a tak žije ve svém výběhu po celý rok. Když se chce ohřát, uchýlí se do domečku, v němž má topné desky.
Chov v Zoo Praha
První dikobrazi srstnatonosí přišli v r. 1942 z Tilburgu, několik dalších se objevilo v 50. letech. Ovšem záznamy jsou neúplné, takže například mláďata narozená v roce 1972 mají nejasný původ. Rekordmanem v pražské zoo byl samec Ferdinand, který se tu narodil v srpnu 1981 a uhynul v květnu 2012, tedy ve věku téměř 31 let.
Pro dikobrazy srstnatonosé, kteří byli tradičně k vidění u pavilonu Sečuán, jsme v roce 2024 zbudovali nový výběh mezi Velemlokáriem a Pavilonem velkých želv.
Podpora chovu
Naše dikobrazy srstnatonosé můžete adoptovat anebo sponzorovat.
| Umístění v Zoo Praha | Dolní část zoo |
|---|
Hlavní nabídka
Sociální sítě
