Zvířata a expozice
Kystráček modrolící (Entomyzon cyanotis)
Má olivově zelený hřbet, křídla a ocas, bílé břicho, černou hruď a hlavu, bílý pruh od břidha po stranách krku na tváře a výrazně modrou lysou kůži kolem očí.
Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha
| Třída | Ptáci (Aves) |
|---|---|
| Řád | Pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | Medosavkovití (Meliphagidae) |
| Rozšíření | Austrálie (severovýchodní Austrálie a jih Nové Guineje) |
| Biotop | travnaté území, listnatý a smíšený les (světlé lesy, otevřená savana s roztroušenými stromy, především blahovičníky) |
| Potrava | části rostlin, bezobratlí (hlavně bezobratlí, méně nektar a zralé plody) |
| Rozměry | délka 26–32,3 cm, hmotnost 80–119 g |
| Rozmnožování | Samice snáší 2, vzácně 3 vajíčka, doba inkubace je 23–24 dny. |
Zajímavosti
KYSTRÁČKOVÉ OBECNĚ: Kystráčkové jsou menší pěvci, jejichž hlavní potravou je nektar květů. Jsou úzce vázáni na určité druhy rostlin a někdy se dá dokonce mluvit o symbióze, protože rostliny na nich zase závisí jako na opylovačích. Na rozdíl od kolibříků nejsou kystráčkové schopni vířivého letu na místě. Nektar proto nabírají zavěšeni na okolních větvičkách nebo listech, často hlavou dolů. Hnízdí na stromech, kde si splétají jemná miskovitá hnízda, nebo budují mohutnější stavby z větviček. KYSTRÁČEK MODROLÍCÍ: Staví úhledná miskovitá hnízda. S výchovou mláďat často pomáhají nedospělí ptáci. Také při hledání potravy se tito kystráčkové rádi sdružují do malých hejn, jejichž členové se neustále ujišťují o své přítomnosti tichými skřípavými zvuky.
Chov v Zoo Praha
Tento druh v současnosti chováme pouze v zázemí.
Hlavní nabídka
Sociální sítě
