Zoo Praha

E-vstupenka
Menu

Zvířata a expozice

Zvířata a expozice
 

Ďábel medvědovitý (Sarcophilus harrisii)

Na černé srsti má bílé skvrny, podle kterých lze „tasmánské čerty“ individuálně rozlišit. Holé boltce jsou růžové, ale pokud se ďábel rozčílí, zrudnou. Jeho čelisti jsou vyzbrojené impozantním chrupem a ďábel je dokáže široce rozevřít – až do úhlu 80°.

Samička ďábla medvědovitého Nutmeg. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha Samička ďábla medvědovitého Nutmeg. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Třída Savci (Mammalia)
Řád Kunovci (Dasyuromorpha)
Čeleď Kunovcovití (Dasyuridae)
Rozšíření Austrálie (Původně žili ďáblové v celé Austrálii, ale v současnosti se vyskytují pouze na Tasmánii.)
Biotop travnaté území (otevřená krajina včetně zemědělské, vřesoviště, lesy)
Potrava obratlovci, zdechliny (obratlovci do velikosti vombata))
Rozměry délka těla 57–65 cm, délka ocasu 24–26 cm, výška v kohoutku 22–30 cm, váha 6–11 kg
Rozmnožování Samice je březí 18–21 dní, rodí až 30 mláďat, odchovává maximálně 4.

Zajímavosti

Ďábel medvědovitý je národním zvířetem Tasmánie a největším žijícím masožravým vačnatcem. Jméno si vysloužil jednak tím, že jeho téměř holé ušní boltce při rozrušení zrudnou a v protisvětle působí, jako by rudě žhnuly, a také tím, že je na svou velikost velmi hlučný a často se pouští do zdánlivě divokých rvaček se soukmenovci. Ďáblové se ozývají celou řadou zvukových projevů a často na sebe zdánlivě hrozivě vrčí – jde ale jen o součást běžné komunikace. Jsou aktivní především v noci, kdy pročesávají krajinu a pátrají po potravě. Ta se sestává hlavně z mršin, nepohrdnou ale ani živou kořistí, pokud ji zvládnou dostihnout a skolit. Jejich úlovkem občas bývají i vombati. V poměru ke své velikosti mají ďábli nejsilnější stisk ze všech savců a jediným kousnutím zvládnou rozdrtit i velké kosti. Odklízením uhynulých zvířat pomáhají předcházet šíření infekcí a na Tasmánii tak plní významnou funkci zdravotní policie. Podobně jako je tomu u jiných vačnatců, i mláďata ďáblů přicházejí na svět malá a nevyvinutá a svůj vývoj dokončují pevně přisátá ke strukům ve vaku na matčině břiše. Ten je otočený směrem dozadu, jak tomu běžně bývá u vačnatců, kteří hrabou nory. V jednom vrhu mívá samice i více než dvacet mláďat, ale nanejvýš čtyři přežijí první dny – ve vaku jsou totiž jen čtyři struky.

Ochrana

Ohrožený druh

Chov v Zoo Praha

V zoologických zahradách jsou ďáblové opravdovou vzácností, Tasmánie totiž své odchovy poskytuje jen pečlivě vybraným zoo špičkové úrovně. Zoo Praha získala své první ďábly v prosinci 2019, kdy sem přímo z rodné Tasmánie, z chovného zařízení Cressy, přicestovaly tři samičky a jeden samec pojmenovaní podle různých druhů koření. Další ďáblové následovali v roce 2024. Najdete je v expozičním celku Darwinův kráter a jejich úkolem je plnit roli ambasadorů šířících povědomí o krizi, v níž se jejich druh nachází. 

Podpora chovuikona

Naše ďábly medvědovité můžete adoptovat, sponzorovat anebo jim koupit tzv. Stravenku.

 

Umístění v Zoo Praha Darwinův kráter

 


Nyní používáte mobilní verzi webových stránek www.zoopraha.cz. Pokud chcete zobrazit plnou verzi, klikněte zde.

Sociální sítě

facebook
youtube
instagram
TripAdvisor