Zvířata a expozice

Bukáček malý (Ixobrychus minutus)
Malý druh volavky se štíhlým tělem a dlouhým dýkovitým zobíkem. Samec je béžový s černým hřbetem a temenem hlavy. Také křídla má černá, s velkou bělavou skvrnou. Samice jsou hnědě proužkované a dokonale splývají s rákosím.
Třída | Ptáci (Aves) |
---|---|
Řád | Brodiví (Ciconiiformes) |
Čeleď | Volavkovití (Ardeidae) |
Rozšíření | Afrika, Asie, Austrálie, Evropa (od západní Evropy po západní Čínu, jižní Asie, subsaharská Afrika, Madagaskar, východní Austrálie, Nová Guinea) |
Biotop | sladké vody (okolí vod, mokřady) |
Potrava | obratlovci, bezobratlí (malí obratlovci, větší bezobratlí) |
Rozměry | délka těla 22,5–30,5 cm, délka ocasu 4,5–5,4 cm, rozpětí křídel 40–58 cm, hmotnost 59–170 g |
Rozmnožování | počet vajec 2–9, inkubace 16–21 den |
Zajímavosti
Této maličké volavky, která je sotva větší než sojka, byste si v české přírodě pro její maskování stěží všimli. Především samice, které jsou proužkované, díky své barvě dokonale splývají s rákosím, v němž tráví den. Při vyrušení zaujímají nehybný postoj s nataženým krkem a zobákem vztyčeným vzhůru, díky kterému ze všeho nejvíce připomínají suchý pahýl. Svou nenápadnost si však vynahrazují hlasem – v době toku se noční krajinou v okolí vod daleko rozléhá rytmické, hluboké volání samců. Dříve se v Česku jednalo o nejhojnější volavku, dnes je však u nás bukáček malý kriticky ohroženým druhem a na celém českém území byste mezi jarem a podzimem nalezli jen několik desítek párů. Celosvětově jsou však běžní. Na zimu odlétají evropští bukáčci do rovníkové Afriky.
Chov v Zoo Praha
První pár bukáčků přišel v roce 2007. Samec uhynul o 5 let později, samice žije v zoo dodnes. První mládě odchovali v roce 2009 a od té doby jsme zaznamenali další úspěšná hnízdění – naposledy to byla dvě mláďata v květnu 2013.
Umístění v Zoo Praha | Ptačí mokřady |
---|