Hlava, ramena a spodina těla jsou světle růžové, křídla jsou tmavohnědá a ocas rezavý. Kolem hnědých očí je červený kroužek. Nohy a zobák jsou rovněž růžové. 

Foto: Václav Motyčka

Zajímavosti

HOLUBI OBECNĚ: holubi patří do řádu měkkozobých (Columbiformes). Mají totiž poměrně měkký zobák, který je tvrdý jen na špičce a u kořene je překrytý kožovitým ozobím. Jsou to býložraví ptáci, jejichž hlavní potravou jsou semena a plody. Zatímco zástupci z mírného pásma bývají poměrně nenápadně zbarvení, mnoho tropických holubů naopak vyniká pestrými barvami, kterými se mohou směle měřit s papoušky. U specializovaných chovatelů proto patří mezi žádané okrasné ptáky do voliér. Všichni měkkozobí, tedy nejen holubi, ale také jejich štíhlejší příbuzné hrdličky a mohutní pozemní korunáči, se vyznačují několika zvláštnostmi. Především nemají prachové peří a mazová žláza u kořene ocasu je vyvinuta jen slabě nebo dokonce úplně chybí. Proto si peří „pudrují“ jemnými částečkami, které vznikají rozpadem jemné dolní části praporu obrysových per. Další zvláštností měkkozobých je tvorba takzvaného holubího mléka. Holoubata jsou totiž po vylíhnutí bezmocná a semena by nestrávila. Rodiče je proto krmí tvarohovitou hmotou bohatou na bílkoviny, která se jim tvoří ve voleti. Holubi také pijí jinak než většina ostatních ptáků – ponoří zobák do vody a sají, zatímco většina ptáků vodu nabere, zvedne hlavu a nechá ji stékat do krku. Mnozí holubi a hrdličky jsou vynikající letci – rychlí a vytrvalí, s neuvěřitelným smyslem pro orientaci a navigaci. To platí zvláště pro tažné druhy z mírného pásma.  HOLUB RŮŽOVÝ: na dobu hnízdění vytvářejí páry, které si hlídají a brání hnízdní teritorium. Při sezení na vejcích se střídají – samec ve dne a samice v noci.

Ochrana

Na rodném ostrově byl holub růžový během 20. století téměř vyhuben. Dnes již však je díky chovům v lidské péči z nejhoršího venku, na čemž má velkou zásluhu zoolog a spisovatel Gerald Durrell, který tyto endemity pro svou zoo na ostrově Jersey získal v sedmdesátých letech přímo z Mauricia. Prokázal tak svou zkušenost a předvídavost, jejich počty totiž později v přírodě dvakrát klesly jen na pouhých deset jedinců – naposledy v roce 1991. O jejich záchranu přímo na Mauriciu se zasloužila Durrelova organizace Wildlife Preservation Trust, později Gerald Durrell Endemic Wildlife Sanctuary. Díky tomu mohl být v roce 2018 z původního zařazení mezi kriticky ohrožené druhy Červeného seznamu IUCN přeřazen do kategorie „zranitelný“. Holub vázaný na stálezelené horské lesy však přišel o 98 % plochy k životu, jeho hnízda likvidují kočky a další invazní druhy. Je také málo odolný vůči nemoci trichomonóze. V současné době ho navíc ohrožuje velmi nízká genetická rozmanitost. Právě s tímto problémem by mohly významně pomoci zoologické zahrady, jejichž geneticky cenní holubi mohou ozdravit populace na Mauriciu. V pražské zoo se holubi růžoví každoročně rozmnožují, takže jsme se zapojili do záchovného programu EEP.

Chov v Zoo Praha

Z Durrellovy zoo na Jersey jsme v roce 2000 získali první pár těchto vzácných holubů. První odchov se podařil v roce 2001, jakožto vůbec první úspěšný v historii českých zoo. Dalším milníkem byl rok 2019, kdy bylo odchováno celkem pět mláďat a všechna přirozeně, což je u tohoto druhu dosti vzácné. Holubi růžoví si obvykle projevují značnou nesnášenlivost, není snadné je spárovat a jen nemnoho z nich dokáže samo odchovat mláďata – řada jich vyrůstá pod pěstouny, jimiž jsou obvykle hrdličky zahradní. Mláďata z roku 2019 tak byla velmi cenná pro evropský chov. Na konci roku Zoo Praha chovala 10 jedinců. Mládě zde přišlo na svět též v srpnu 2020. Dalších šest mláďat (dva samci a čtyři samice) se vylíhlo od května do října 2024 – v tomto roce šlo o jediné odchovy holuba růžového v kontinentální Evropě. Mláďata byla odchována pod pěstouny – hrdličkami. Otcem mláďat byl chovný samec pojmenovaný Adrian the Great, kterého do Zoo Praha deponovala London Zoo. Geneticky cenný samec byl odchován 100% uměle a díky fixaci na člověka nebyl agresivní na samici, což je u tohoto druhu jinak běžné.