Zvířata a expozice

Gekon turkestánský (Cyrtopodion fedtschenkoi)
Má nenápadné zbarvení typické pro pouštní ještěry – svrchu je žlutavě šedý, zespodu bílý.
Třída | Plazi (Reptilia) |
---|---|
Řád | Šupinatí (Squamata) |
Čeleď | Gekonovití (Gekkonidae) |
Rozšíření | Asie (Střední Asie – jihovýchodní Turkmenistán, Uzbekistán, Tádžikistán, Kirgízie, severovýchodní Írán, severní Afganistan ) |
Biotop | listnatý a smíšený les (okraje suchých lesů se skalními římsami až do 2 400 m n. m., skalní výchozy, kamenné sutě, zídky ) |
Potrava | bezobratlí (hmyz (všekazi a brouci), pavouci a další bezobratlí ) |
Rozměry | délka do 17 cm, z toho ocas 8–10 cm, hmotnost do 3,5 g |
Rozmnožování | Samice snáší 1–2 vejce, mláďata se líhnou za 49–62 dni. |
Zajímavosti
GEKONI OBECNĚ: gekoni a gekončíci bývali řazeni do jedné čeledi gekonovitých, v současné době jsou uznáváni jako dvě samostatné čeledi. Lidé si obvykle gekona predstaví jako malého ještera, který díky přísavkám zdatně zdolává i kolmé a na první pohled zcela hladké povrchy. Ve skutečnosti jsou však gekoni mnohem rozmanitější: některé druhy si při šplhání namísto přísavkami pomáhají dlouhými tenkými prsty se zahnutými drápky, další nešplhají vůbec a místo toho se zahrabávají do substrátu, některé mají tenoučké, hubené tělo, mnohé zas mají zkrácený či stočený ocas. A to ani nemluvě o dalších zástupcích čeledi gekonovitých, kteří v češtině jméno „gekon“ či „gekončík“ nenesou: denních felzumách a pagekonech či podivných ploskorepech, kteří svým vzhledem napodobují suché listy, větvičky či kůru stromu porostlou lišejníky! Se všemi zástupci skupiny se setkáme v subtropech a tropech a mnozí jsou oblíbenými terarijními zvířaty. V pražské zoo chováme hned několik druhů stromových, skalních i pozemních gekonů. GEKON TURKESTÁNSKÝ: na rozdíl od jiných gekonů nemá na prstech přísavky, ale díky dlouhým prstům s tenkými, ostrými drápky se snadno udrží i na svislém povrchu. Kromě jara je aktivní jen za soumraku.
Ochrana
málo dotčený druh
Chov v Zoo Praha
V současné době druh nechováme.