Zoo Praha

E-vstupenka
Menu

Zvířata a expozice

Zvířata a expozice
 

Kachnice bělohlavá (Oxyura leucocephala)

Vyznačuje se typicky schodovitě uspořádanými ocasními pery, která při plavání na hladině vztyčuje kolmo k tělu. Snadno ji poznáte i podle zobáku s vysokým hrbolem u kořene.

Foto: Jiří Trojánek, Zoo Praha Foto: Jiří Trojánek, Zoo Praha

Třída Ptáci (Aves)
Řád Vrubozobí (Anseriformes)
Čeleď Kachnovití (Anatidae)
Rozšíření Asie, Evropa (nesouvislý areál od Španělska na východ po Čínu)
Biotop sladké vody, travnaté území (malá jezera, rybníky, močály, laguny)
Potrava části rostlin, bezobratlí (části vodních rostlin, vodní bezobratlí)
Rozměry délka 43–48 cm, rozpětí křídel 62–70 cm, hmotnost 0,5–0,8 kg
Rozmnožování Snáší 5–8 vajec, sedí na nich 22–24 dny.

Zajímavosti

KACHNY OBECNĚ: kachny, kachničky i kachnice patří do řádu vrubozobých a dá se říci, že tomuto označení dělají čest. Mají totiž plochý zobák, který je na okrajích lemován drobnými vroubky a lamelami. Ty kachnám umožňují procezovat potravu z vody i z řídkého bahna. Takřka všechny kachny jsou lépe přizpůsobeny k životu na vodě než na souši. Díky nohám posunutým k zadnímu konci těla se na zemi pohybují pomalou, kolébavou chůzí. Naproti tomu většina kachen dovede velmi dobře létat a čírky dokonce patří k nejrychlejším ptákům vůbec, Kachny si hledají potravu hlavně ve vodě. Při tom buď na vodě jen panáčkují nebo s nataženým krkem vybírají drobné živočichy a části rostlin u hladiny (plovavé kachny), nebo se potápějí celé (potápivé kachny). Příslušnost k první skupině poznáme na první pohled podle toho, že ptáci mají jen „mělký ponor“ a ocas nesou nad hladinou. Potápivé druhy sedí na vodě víc ponořené a ocas není vidět. Mnohé druhy kachen vykazují výraznou pohlavní dvoutvárnost – samci jsou přinejmenším v době toku pestřeji a nápadněji zbarvení. Platí to hlavně u druhů, u nichž na vejcích sedí jen samice, zatímco samec obvykle hlídá okolí hnízda – nebo se na péči o potomky nepodílí vůbec. Poměrně běžně se u kachen setkáváme s vnitrodruhovým hnízdním parazitismem. Pod tímto odborným pojmem se skrývá situace, kdy samice snáší část vajec do hnízd jiných samic stejného druhu. Je to zřejmě jakási pojistka na ochranu před predátory – i kdyby jedno hnízdo nepřítel objevil a zničil, další potomci z jiných hnízd přežijí. Káčata jsou takřka ihned po vylíhnutí schopná běhat, plavat a samostatně si shánět potravu. Matka je pouze vodí na místa, kde je jí největší hojnost, hlídá je před predátory a v noci zahřívá.  KACHNICE BĚLOHALVÁ: létá nemotorně a ztěžka, je proto snadným cílem lovců. Mimo dobu hnízdění se sdružuje do početných hejn. Během hnízdění jsou dočasně monogamní, samec láká samici zvláštními chřestivými zvuky. Hnízdo buduje v hustém pobřežním porostu a často nad ním dělá „stříšku“ z ohnutých listů. Obývá nesouvislý areál od Španělska na východ po Čínu. 

Ochrana

Populace kachnice bělohlavé se zdá být v současné době stabilizovaná, přesto je v Červeném seznamu IUCN zařazena jako ohrožený druh. Po silném poklesu početního stavu v předchozích několika desetiletích, kdy téměř zmizela především ve Středomoří, žije dnes na světě okolo 8–13 tisíc kachnic. Tuto situaci dokresluje příklad populace ve Španělsku. V padesátých letech zde hnízdilo okolo 400 ptáků, zatímco o 20 let později klesl jejich počet na pouhé 22 kusy. V roce 2006 jich však ve Španělsku díky důsledné ochraně hnízdišť opět žilo přes 2500. Největší nebezpečí pro kachnici bělohlavou představuje především mizení vhodného životního prostředí a intenzivní lov na zimovištích. Ohrožena je i křížením s americkou kachnicí kaštanovou, která byla kdysi dovezena do Anglie a odtud expandovala do jihoevropských zemí.

Chov v Zoo Praha

První pár kachnic přišel v roce 1998. V letech 2002−2004 nastala v důsledku srpnové povodně krátká přestávka a chov byl obnoven příchodem dvou párů. V roce 2013 se podařilo odchovat první mládě.

Umístění v Zoo Praha Ptačí svět