Zvířata a expozice
Veverka bušová (Paraxerus cepapi)
Drobná a čilá veverka s huňatým ocasem, který drží natažený za tělem. Zbarvení je variabilní, od šedavé po rezavě hnědou. Břicho je vždy bílé.
Veverka bušová. Foto: Tereza Mrhálková, Zoo Praha
| Třída | Savci (Mammalia) |
|---|---|
| Řád | Hlodavci (Rodentia) |
| Čeleď | Veverkovití (Sciuridae) |
| Rozšíření | Afrika (jižní část střední Afriky, východní Afrika, severní část jižní Afriky) |
| Biotop | listnatý a smíšený les (lesy, křoviny ) |
| Potrava | části rostlin, bezobratlí (různé části rostlin, bezobratlí) |
| Rozměry | délka těla 17–19 cm, délka ocasu 16–18 cm, hmotnost 190–240 g |
| Rozmnožování | březost 56 dní, počet mláďat 1–3 |
Zajímavosti
Tyto africké veverky se na rozdíl od veverky kapské uchylují v případě nebezpečí i ke spánku do korun stromů nebo alespoň do hustých křovin. Na zemi je zastihneme snad jen v době, kdy hledají něco k snědku. Mohou to být nejrůznější spadané plody, kořínky a byliny, ale především nejrůznější hmyz včetně mravenců. Do jejich jídelníčku pochopitelně patří i pupeny a výhonky dřevin. Veverky bušové mohou žít téměř samotářsky nebo v menších rodinných skupinách. Samice připravuje pro mláďata hnízdo ve stromové dutině, kterou vystele trávou a dalším jemným materiálem.
Chov v Zoo Praha
Veverky bušové v současné době nechováme.
Hlavní nabídka
Sociální sítě
