Zvířata a expozice

Mangusta liščí (Cynictis penicillata)
Dostala jméno podle huňatého ocasu a letní srsti, která je krátká a narezlá. Na zimu přelínává do delší, hustší a světleji plavé srsti.
Třída | Savci (Mammalia) |
---|---|
Řád | Šelmy (Carnivora) |
Čeleď | Promykovití (Herpestidae) |
Rozšíření | Afrika (jižní Afrika – Namibie, Botswana, Natal, Transvaal, Zimbabwe, Kapská provincie) |
Biotop | poušť a polopoušť, travnaté území (otevřená krajina od lesostepi po polopouště) |
Potrava | rostliny i živočichové (drobní živočichové, především hmyz, ale i různí další bezobratlí a menší obratlovci (hlodavci, ještěrky)) |
Rozměry | délka těla 25–40 cm, délka ocasu 18–30 cm, hmotnost 0,5–0,8 kg |
Rozmnožování | samice rodí po 60–62 dnech březosti obvykle 2–3 mláďata |
Zajímavosti
MANGUSTY OBECNĚ: Mangusty jsou šelmy z čeledě promykovitých. Mají pružné, štíhlé tělo, dlouhý ocas a krátké nohy, což svědčí o tom, že se dovedou obratně protáhnout kdekterou norou. Svým způsobem života jsou vázané na zem a obvykle velmi zručně hrabou, k čemuž jim slouží dlouhé drápy na tlapkách. Některé druhy však také poměrně dobře šplhají. Najdeme mezi nimi druhy denní i noční, samotářské i pospolité, které žijí v různě početných rodinných skupinách. Všechny však obývají stále území, které si značkují pomocí pachových žláz pod ocasem. MANGUSTA LIŠČÍ: Mangusty liščí jsou aktivní ve dne, kdy si neúnavně hledají potravu nebo se sluní. Ačkoliv při pátrání po potravě pracuje každá na vlastní pěst, jsou tyto mangusty společenské a na noc se s ostatními členy skupiny setkávají ve společné noře. Často obsazují nory veverek kapských a „za odměnu“ jim zajišťují větší bezpečnost, protože podobně jako surikaty každou chvilku panáčkují a bedlivě prohlížejí okolí.
Chov v Zoo Praha
První mangusty liščí přišly v roce 2002, další pak v roce 2004 v souvislosti s dokončením rekonstrukce bývalého pavilonu malých živočichů na pavilon Afrika zblízka
Umístění v Zoo Praha | Afrika zblízka |
---|