Zvířata a expozice

Sova pálená (Tyto alba)
Sovu pálenou snadno poznáme podle srdcovitého závoje, který je témeř bílý, s hnědým okrajem. Také spodina těla je bělavá, zatímco hřbet a křídla bývají zbarvené v ruzných odstínech béžové až hnědé, s tmavým skvrněním a někdy popelavým nádechem. V letu mívá nohy volně svěšené.
Třída | Ptáci (Aves) |
---|---|
Řád | Sovy (Strigiformes) |
Čeleď | Sovovití (Tytonidae) |
Rozšíření | Afrika, Asie, Jižní Amerika, Severní Amerika, Austrálie, Evropa (kosmopolitní rozšíření – všechny světadíly kromě Antarktidy a nejchladnějších oblastí, Sahary a tropických lesů) |
Biotop | listnatý a smíšený les (otevřená krajina, světlé lesy, okolí lidských sídel) |
Potrava | obratlovci (malí obratlovci, hmyz) |
Rozměry | délka těla 33–36 cm, délka ocasu 10–14 cm, rozpětí křídel 76 cm, hmotnost 0,2–0,4 kg |
Rozmnožování | počet vajec 3–13, inkubace 30–33 dny |
Zajímavosti
Původním prostředím sovy pálené je otevřená krajina se skálami nebo světlé lesy s doupnými stromy, přizpůsobila se ale blízkosti člověka a dnes hnízdí převážně v budovách, především na půdách. Vejce snáší přímo na holý podklad. Aktivní je převážně v noci, lze ji však zastihnout i za soumraku nebo brzy zrána. V době toku se samec ozývá opakovaným, poměrně jemným švitořivým hlasem. Mláďatům se rodiče zase ohlašují jakoby žabím skřehotavým voláním.
Chov v Zoo Praha
Pražské zoo se tyto sovy pravidelně rozmnožují a část mláďat je vypouštěna do přírody, aby posílila divoké populace. První sovu pálenou jsme podle doložených údajů získali v roce 1979.
Umístění v Zoo Praha | Severský les |
---|