Zvířata a expozice
Krajta zelená (Morelia viridis)
Je to štíhlá krajta s typicky trojúhelníkovitou hlavou a zřetelným krkem. V dospělosti má jasně zelené zbarvení. Na hřbetě se táhne řada bílých nebo žlutavých šupin, které vytvářejí přerušovanou nebo souvislou linii. Břicho je žluté nebo bělavé.
Foto: Vladimír Motyčka, Zoo Praha
| Třída | Plazi (Reptilia) |
|---|---|
| Řád | Šupinatí (Squamata) |
| Čeleď | Krajtovití (Pythonidae) |
| Rozšíření | Austrálie (Nová Guinea, severní Austrálie) |
| Biotop | tropický les (suché křovinaté a travnaté oblasti) |
| Potrava | obratlovci (malí stromoví obratlovci) |
| Rozměry | délka 1,5–2 m, z toho ocas asi 20 %, hmotnost 1–1,5 kg |
| Rozmnožování | Samice klade 15–20 vajec. Jejich inkubace trvá v průměru 3,5 měsíce. |
Zajímavosti
KRAJTY OBECNĚ: krajty patří k velmi známým nejedovatým hadům, takzvaným škrtičům. Asi 30 druhů je rozšířeno v tropické části Starého světa, od Afriky přes Asii po Austrálii. Některé dávají přednost lesům, jiné obývají otevřenou savanu. Jsou to poměrně mohutní hadi se zřetelným krkem a trojúhelníkovitou hlavou. Největším druhem je krajta mřížkovaná, u které byla zjištěna rekordní délka více než 9,5 m. Zajímavé je chování samic v době rozmnožování. Krajty sice kladou vejce, ale na rozdíl od jiných vejcorodých hadů o ně po celou dobu inkubace pečují. Obtočí se kolem snůšky a přinejmenším ji hlídají. Navíc zajišťují vajíčkům správnou vlhkost a dokonce jsou schopné je zahřívat. Teplo vytvářejí záškuby svalů nebo se prohřejí na slunci. KRAJTA ZELENÁ: je vázána na koruny stromů. Loví zde ptáky i jiné obratlovce a samice klade vajíčka, slepená k sobě, do dutin nebo rozsoch Mláďata jsou po vylíhnutí žlutá až cihlová.. S oblibou odpočívá na větvi s hlavou uloženou v prostřední smyčce těla.
Ochrana
Málo dotčený druh
Chov v Zoo Praha
Krajty zelené chováme od roku 1990, i když jeden exemplář se v zoo objevil již v roce 1982.
Video o krajtách zelených
| Umístění v Zoo Praha | Terárium |
|---|
Sociální sítě
